Tohle riziko musíš vzít (Exportér HN)

Čtvrtek, 19. Únor 2009

Z telefonu se ozvalo: "Tak tohle riziko musíš vzít!". Věta, kterou vyloženě nemám rád. Tentokrát to ale volající bankéř myslel opravdu vážně. A tak začala první fáze jako u každého obchodního případu, fáze seznamování se se základními údaji o projektu. V tomto případě v Rusku.

Financování vývozních projektů může mít různou podobu. Od odložení splatnosti faktur, přes akreditivy, úvěry zahraničním zákazníkům, úvěry na předexportní financování nebo na investice, ke slovu můžou přijít i bankovní záruky a další instrumenty. V dnešní době poznamenané finanční krizí význam státních úvěrových pojišťoven jednoznačně roste. My říkáme, že jsme anticykličtí, protože v době krizí umožňujeme národním vývozcům pokračovat v jejich byznysu a minimalizovat negativní dopady na mezinárodní obchodní výměnu bez ohledu na hloubku krize likvidity.

Každý věřitel velmi pečlivě zvažuje, zda se mu půjčené peníze, včetně úroků, v dohodnuté době vrátí. Ať je to dodavatel poskytující dodavatelský úvěr odkladem splatnosti faktur nebo banka poskytující úvěr zahraničnímu odběrateli či tuzemské firmě na investici venku. Pojistit se proti riziku nesplacení finančních závazků dlužníka dnes patří k samozřejmým postupům v zahraničním obchodě a úvěrové pojištění od státní pojišťovny v tom hraje nezastupitelnou roli.

Ale abych se vrátil k zmíněnému hovoru. Kolega bankéř pokračoval: "Co říkáš dvěstědvacítce paroplynu v Rusku, v Kurganu?". Elektrárna paroplynového cyklu o výkonu 222 MW elektrické energie a 250 Gkal/h tepla je zajímavá už sama o sobě, natož v Rusku, kde nedostatek zdrojů elektrické energie přiměl vládní špičky formulovat dlouhodobý program výstavby elektráren všech typů i atomových. "To nezní špatně", opáčil jsem a v duchu už začal přemýšlet nad dalším postupem. "Bude to exporťák nebo projektové financování?", chtěl jsem vědět dál. Financování "exporťákem" neboli vývozním odběratelským úvěrem je nejžádanější a nejvíce využívanou formou financování podobných projektů, u kterých platí pravidlo z praxe, že 1 MW rovná se přibližně 1 milion EUR. Poskytnutí a pojištění takového úvěru má však svá omezení a pevná pravidla pro čerpání, splácení a případně odklad splácení jistiny úvěru.

U projektového financování, kdy se zpravidla jedná o výstavbu nové, ekonomicky i právně samostatné jednotky, jejíž příjmy následně slouží jako jediný zdroj splácení úvěrových prostředků, jsou požadavky trochu volnější, nicméně i tady platí určitá pravidla hry, která se musí dodržovat. Nakonec jsme se shodli, že nejlepší řešení bude kombinace obojího. To znamená, že základem finanční konstrukce bude vývozní odběratelský úvěr a zdrojem splácení budou příjmy z prodeje elektrická energie a tepla.

Každé projektové financování stojí z hlediska rizik na třech "nohách". Tou první je český vývozce, který musí být schopen dodat investiční celek na klíč a ručit za kvalitu a splnění parametrů výkonu dodávaného díla. Z pohledu úvěrové pojišťovny nesmí nastat situace, kdy by investiční dílo nebylo dokončeno. Druhou "nohou" je finančně silný investor, někdy také označovaný jako sponzor, který vkládá do nově vzniklé specializované společnosti vlastní prostředky. To je základní podmínkou každého projektového financování, protože jen tak je zaručen odpovídající zájem investora na úspěšném dokončení projektu. Před poskytnutím pojistné ochrany je nutné mít i třetí "nohu" podpírající celý projekt, sadu pevných smluv na odběr produkce, v našem případě elektrické energie a tepla. V energetickém sektoru se pevný odběr elektrické energie obvykle řeší odpovídajícím zákonem a nejinak tomu je i v Ruské federaci, takže tuto podmínku není těžké splnit, na rozdíl od jiných sektorů. Přitom platí, že pevné odběrové smlouvy by měly být platné a účinné po celou dobu splácení pojištěného úvěru.

Po splnění všech dokumentačních podmínek nastává velmi pečlivý a odborně náročný analytický proces posuzování veškerých rizik týmem analytiků a rizikářů, kteří se na základě svých zkušeností snaží odhalit možná skrytá úskalí, která by mohla životnost projektu zkomplikovat nebo ho dokonce odsoudit k nezdaru. Jedni analyzují všechny subjekty, které se projektu účastní, druzí zase posuzují ekonomickou návratnost projektu jako takového.

U výstavby elektrárny vždy uplyne od záměru k prvnímu čerpání úvěru dlouhá doba. Jeden a půlletý horizont vidím spíše jako optimistický. Výjimkou není ani několik let. Je totiž nutné vynaložit hodně práce a peněz s poměrně nejistým výsledkem. Pokud jde ovšem o pojištění, všichni zúčastnění vědí hned od začátku, jaké podmínky musí být splněny, aby mohl EGAP poskytnout podporu danému projektu formou pojištění se státní podporou.

A jak to dopadlo s tou elektrárnou v Kurganu? Nakonec se sešlo všechno tak, jak bylo potřeba a já mohl s klidným svědomím říct: "Jsme domluvení. Tohle riziko opravdu vypadá dobře!"

Martin Ďurina
ředitel odboru pojištění vývozních úvěrů