HN: Poslanci ve středu schválili novelu zákona o exportním financování. Jak se vás to dotýká?

Končí několikaměsíční nejistota a diskuse o tom, jestli budeme dále agentura, nebo pojišťovna. Podařilo se nám nakonec najít s akcionáři a ČNB kompromisní řešení, že EGAP bude pojišťovnou svého druhu, a za to chci všem zúčastněným poděkovat. Budeme tedy muset splňovat podmínky nové regulace Solvency II a regulátorem nám dál bude ČNB. Téměř všechny státy v Evropské unii si vyjednaly pro svoje exportní instituce výjimku, my jsme bohužel před pěti až sedmi lety zaspali. A jak víte, nová regulace stanovuje mimo jiné pro pojišťovny i banky přísnější kapitálová pravidla, aby ustály i krizovější momenty.

HN: Budete tedy potřebovat od státu další miliardy?

Ano, budeme. Na druhou stranu se nám podařilo mnohé vyřešit. Tím, že nás vlastní stát a máme jako státní pojišťovna explicitní státní záruku za svoji činnost, tak jsme od zákonodárců získali výjimky. Když to hodně zjednoduším, tak nejzásadnější je ta, která říká, že díky tomu, že jsme státní pojišťovna a máme explicitní státní záruku, bude tato záruka brána jako takzvaný uznatelný kapitál. Výsledná suma se tak sníží na 30 procent toho, na kolik je třeba náš kapitál navýšit, a zbytek pokryje zmiňovaná záruka.

HN: I tak to asi nebude málo.

Aktuálně sledujeme dva trendy. Dvacet dva let EGAP hospodařil jen z výnosů z pojistného bez toho, aby sáhl na peníze, které stát poskytl do jeho pojistných fondů. Nyní se ale po krizi roku 2009 a extrémním boomu exportního pojištění dostáváme do minusu. A zároveň máme požadavek na posílení kapitálu. Takže ztráta nám ubírá peníze z rezerv a regulátor chce, abychom měli ještě mnohem víc než v minulosti.

HN: Kolik vám tedy bude muset stát během dalších šesti let přidat?

Máme odhady, ale je tam příliš neznámých.

HN: Tak mi řekněte alespoň ten hrubý odhad. Přece jste museli dát akcionářům nějaké náznaky, kolik budete ze státní kasy potřebovat.

Je tam opravdu příliš mnoho neznámých a potřebné navýšení kapitálu záleží hlavně na tom, jak dopadnou některé potenciálně ztrátové případy. Konsenzus mezi akcionáři je, že by ta suma neměla být extrémně vyšší než dotace do rezerv, které jsme dostávali doteď. Byla to asi miliarda ročně, letos nedostaneme nic a příští rok to stoupne. Cíl je, aby to celkové číslo za šest let nebylo dvouciferné. Kde ušetřit

HN: Mluvíte o případných dalších ztrátách. Jak hospodaříte nyní?

Po pěti měsících je EGAP v zisku několik stovek milionů korun, ale jsme v půlce roku. A určitě nebudu říkat, že budeme v zisku, když je několik historických případů na hraně přežití a my na ně budeme muset vytvářet rezervy. Kromě našeho zisku ale máme několik možností, jak nároky na rozpočet snižovat. Jednou z nich je i prodej našeho 20procentního podílu v České exportní bance. Primárně jej nabídneme stávajícím akcionářům.

HN: Jakou má ten podíl hodnotu?

Musí jej pochopitelně nacenit znalec. Cíl je jasný, snížit nároky na státní rozpočet a přitom neomezit podporu exportu. Možností je ale více. Byl jsem ve středu v Londýně, kde se snažíme najít cesty, jak si dozajistit celé naše portfolio a opět tak snížit náklady na státní kasu.

HN: Ještě máte třetinový podíl v pojišťovně Kupeg. Ten je na prodej?

Tady jsou všechny možnosti otevřené. Solvency ale umožňuje jednu specifickou věc, a to emitování podřízeného dluhu. Plánujeme tedy vydat dluhopisy, které sice z principu nebudou mít kvalitu kvazistátního dluhopisu České republiky, ale my i akcionáři tento krok bereme jako plebiscit o tom, jestli EGAP potřeba je, nebo není. Bude to tedy trochu na exportérech a bankách, aby ukázali, že za námi stojí a že to, co děláme, má smysl.

HN: Za kolik dluhopisy upíšete?

Bude to maximálně jedna až dvě miliardy, jsme limitováni i 20 procenty zmiňovaného kapitálového požadavku, takže číslo se může měnit. A nejvíce pochopitelně záleží na faktu, jak moc je bude trh chtít.

HN: Téma, které budilo v poslední době hodně emocí, je plánované navýšení spoluúčasti u pojištění. Podle kritiků to omezí export.

Je to jeden z parametrů pojišťování, určitě to ale není parametr zásadní. Reakce, podle kterých jakákoliv změna likviduje exportní financování, nás proto poměrně překvapily. Máme totiž několik případů z minulosti, kdy jsme například během krize snížili kvůli vyššímu exportu spoluúčast na jedno procento a nyní řešíme přesně ty negativní případy, které i kvůli tomu vznikly. Na druhou stranu máme ale země jako Bělorusko, kde je dlouhodobě 15procentní spoluúčast, a přesto tam byznys běží a 80 procent exportu je s naším pojištěním.

HN: A vzroste tedy spoluúčast z dnešních 5 procent? Hovořilo se o rozmezí 0 až 10 procent…

Těch modelů je na stole víc, ale diskutuje se v rozmezí čísel, která zmiňujete. Systém nastavený jen na pěti procentech není ideální. Pro někoho je příliš výhodný, pro někoho nefér. Jsou případy, kde se rizikovost výrazně liší a nelze ji postihnout pouze cenou pojistky. Někde je to operace mezi bankami, někde se státním rizikem, jinde je to zase sektorově důležitý obchod. To bychom mohli tímto rozpětím lépe pokrýt. Některé pojišťovny ve světě mají rozmezí 0 až 20 procent, ale nejčastější je rozmezí těž 0 až 10. Diskuse ale stále běží. Musí proběhnout ještě finální dohoda mezi našimi akcionáři a rozhodne o tom valná hromada na konci měsíce. Pro mě osobně je nejdůležitější predikovatelnost celého systém, aby banka i exportér věděli co nejdříve, kolik to bude. Rusko stále hodně řešíme

HN: EGAP v posledních měsících intenzivně řešil krizi na ruském trhu. Jak na váš byznys dopadla?

Je asi jasné, že Rusko stále hodně řešíme. Zavedli jsme schůzky, kterým banky s nadsázkou říkají grilování. Hned jak nastala v Rusku krize, tak jsme si ke každé ze 126 zakázek, které tam máme, pozvali banky a případ od případu jsme analyzovali a ptali se, jak probíhá komunikace s dlužníkem, jak se o to stará, zda bude mít na další splátku a tak dále. Myslím, že to opravdu zabralo. Po pár týdnech jsme tak měli ještě detailnější informace, jak naše portfolio vypadá. Navíc čím více s dlužníkem mluvíte, tím je větší šance najít řešení. Po půl roce nyní jede druhé kolo.

HN: A jak to druhé vypadá?

V prvním kvartálu 2015 nám nespadl ani jeden případ, vše se podařilo restrukturalizovat a všechny peníze, které měly přijít, dorazily. Nyní je začátek července a mělo se splácet na konci června. Peníze se nám na účtu budou shromažďovat zvláště z některých destinací ještě několik dní, ale zatím to také vypadá dobře. Některé případy byly dokonce ve druhém čtvrtletí splaceny úplně. Mnoho případů se restrukturalizuje, některé splácí jen úroky, ale více méně víme, co čekat.

HN: Padne nějaký případ?

Máme u všeho pravděpodobnostní hodnoty a případy řešíme s auditorem. A nebudeme si asi nic nalhávat, když přiznáme, že největší riziko je stále u sibiřské elektrárny Poljarnaja. Dochází k pozitivnímu posunu, ale stále se nestaví. Rizikový je i obchodní dům Rjazaň, ale zde to vypadá, že se blížíme restrukturalizaci. Extrémy snad nehrozí a například stále nedořešené slovenské ocelárny SSM máme již započítané do loňských výsledků. Větší nebezpečí je součet většího počtu relativně malých případů.

HN: Děláte v Rusku nový byznys?

V Rusku stále menší případy jsou, je vidět, že exportéři pochopili naše signály, tedy, co pojistíme a co ne. Přinášejí nám tedy případy se silnými protistranami – bankami nebo firmami kotovanými na burze nebo s přirozeným měnovým zajištěním. V prvním pololetí jsme projednávali hlavně menší případy, teď je ale na spadnutí jeden velmi zajímavý velký obchod. Zatím to po prvním pololetí vypadá, že bychom mohli náš plán na pojištění přes 40 miliard korun splnit. Obecně lze ale říct, že se dostáváme do situace, kdy už někde nejsme potřeba. Krize skončila, ekonomika roste a stává se nám, že si u nás klient s bankou vyjednají pojištění úvěru a nakonec přijdou, že si to banka vezme i bez pojištění. Je to pro nás také čas stabilizovat portfolio po krizových letech.

HN: Máte další zajímavé obchody?

Ročně pojistíme export asi do 40 zemí světa. Děláme stále nemocnice, naposled například v Papui-Nové Guineji a v Laosu. Obecně jsou nemocnice velmi specifické, protože se na nich v menších objemech podílí klidně 20 až 30 českých dodavatelů. Další zajímavostí je, že nám hodně roste pojištění u potravin a potravinářského průmyslu – zpracování masa, mlékárny a podobně. Jsou to sice menší zakázky, řekněme za 50 milionů korun, ale je jich poměrně hodně. No a úplně poprvé jsme pojišťovali v Kolumbii.

HN: A co děláte v Kolumbii?

Česká společnost Medin tam vyváží traumatologické implantáty, hlavně na dlahování a operace zlomenin. V Cartageně udělali konferenci s místními lékaři, proškolili je právě na tyto speciální implantáty a získali zajímavou zakázku.