Do konce loňského roku bylo možné financovat z dlouhodobého vývozního úvěru místní náklady maximálně ve výši akontace zaplacené dovozcem, tedy zpravidla 15%. V praxi toto pravidlo představovalo stále větší problém, protože v podstatě vylučovalo z pojištění všechny rozsáhlejší infrastrukturní a developerské projekty a vůbec všechny projekty s velkým podílem stavebních prací v zahraničí. Nejen EGAP, ale většina exportních pojišťoven se tak dostávala do velkých problémů při pojišťování obchodních případů, kdy měl podíl dodávek od místních firem v cílové zemi vývozu přesahovat 15% z hodnoty kontraktu. Na základě několikaletého vyjednávání v rámci tzv. Participantů Konsensu, kdy proti sobě stáli na jedné straně zastánci zachování stávajících pravidel, reprezentovaní především velkými zeměmi jako jsou USA nebo Německo, jejichž exportní agentury sledují většinou výlučně zájmy vlastních exportérů, a na straně druhé menší země s otevřenými ekonomikami a vývozci ve velké míře zapojenými do mezinárodní spolupráce, byl přijat kompromis. Od 1. ledna 2008 je tak možné financovat z dlouhodobého vývozního úvěru až 30% místních nákladů nutných na uskutečnění nebo dokončení vývozního projektu. Součástí dohodnutého kompromisu je zkušební doba do konce roku 2010, po kterou bude toto rozšířené financování místních nákladů sledováno a průběžně vyhodnocováno s tím, že následně může být zkušební lhůta prodloužena nebo se hranice 30% stane trvalou součástí Konsensu.

JUDr. Ing. Jana Ammerlaan
členka představenstva
a vrchní ředitelka Úseku právního
a mezinárodních vztahů