A jak je to dnes? Ještě se všichni radují?

To se musíte zeptat jich. Na pojišťování exportu působí totiž tolik faktorů, že těžko vyhovíte stoprocentně všem. A navíc, populární umí být každý, mně jde o dlouhodobou prosperitu.

Tak se zeptám jinak. Co se vám už za tu krátkou dobu podařilo pro EGAP udělat? A co se vám podařilo prosadit pro exportéry?

Mých sto dnů je zatím malá doba na velké změny. V EGAPu se vše děje v dlouhých časových cyklech, průměrná doba pojištění je sedm let; pokud nás firma nově kontaktuje, doba od prvního kontaktu do pojištění exportu většinou trvá devět měsíců až rok. Z tohoto pohledu dnes sklízím plody práce ne svých předchůdců, ale předpředchůdců a bude trvat ještě dlouho, než budu sklízet vlastní úrodu. Ale už jsem stihl prostudovat naše portfolio a troufám si říct, že vidím do procesů, které u nás probíhají. Hned zpočátku jsem se sešel se zástupci exportérů, Svazem průmyslu a dopravy, Asociací malých a středních podniků a živnostníků, Hospodářskou komorou i dalšími organizacemi či asociacemi. Zjistil jsem od nich, co by potřebovali, a mám tedy představu, co by od nás trh chtěl. Také se zástupci bank se pravidelně scházíme a jednáme o všeobecných pojišťovacích podmínkách. Zatím jsme se však dohodli, že toto téma nebudeme komunikovat.

Dobře, zůstaneme tedy u exportérů. Co od vás požadují?

Když to trochu odlehčím, tak samozřejmě levné a dostupné pojištění jejich vývozu v každé situaci. Ale to jim samozřejmě nemohu slíbit. Hrajeme podle jasně daných pravidel, která nám stanovuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) i náš akcionář, tedy stát. V praxi to znamená, že firmy někdy překvapí, když je pojištění vývozu do rizikovějších teritorií dražší, a mají pocit, že jim nechceme vyjít vstříc.

Můžete být konkrétnější?

Konsenzus OECD řadí země do sedmi rizikových kategorií. Stručně řečeno, sedmou kategorii představují země s nejvyšší úrovní teritoriálního rizika a první kategorii země s minimální úrovní rizika. Pro každou zemi je jasně stanovena výše minimální sazby pojištění i doba splatnosti úvěru. A to my nemůžeme změnit. Exportéři s námi mnohdy vyjednávají, chtějí třeba na Balkáně, kde se rizikovost blíží sedmičce, stejné podmínky, jako měli předtím v Rusku, které je na trojce. Poukazují na to, že jsou znevýhodněni třeba před čínskými konkurenty.

A nejsou?

Z tohoto pohledu jsou, ale to není naše vina. S Číňany se nemůžeme srovnávat, neboť nejsou členy OECD a mají svá pravidla. Jdou do všeho za jedno procento, je to politická záležitost.

Kromě pravidel OECD si naši podnikatelé stěžují, že je omezuje pravidlo nutného padesátiprocentního podílu české práce na transakci financované s podporou státu. Jsou obory, kde na toto číslo těžko dosáhnou, například ve stavebnictví.

Opět odpovím, že musíme dodržovat stanovená pravidla. V tomto případě se však snažíme jít firmám naproti, a pokud nesplňují padesátiprocentní podíl českých výrobků či služeb, můžeme se pokusit určitou část úvěru dozajistit třeba v Londýně standardními čitelnými subjekty, zajišťovnami. A tuto dozajištěnou část si pak exportér může od celku odečíst, a pak už podmínku splní. Nebo může použít vícezdrojové financování a odečíst si tímto způsobem třeba vlastní prostředky, které do obchodu vložil. Český podíl pak počítáme pouze z úvěru.

A nedalo by se toto pravidlo, které stanovil akcionář, zmírnit? Třeba právě u stavebnictví, které nyní potřebuje velkou vzpruhu?

Jako člen NERVu bych vám odpověděl: Máme pátý kvartál krize, stavebnictví se propadlo o více než třicet procent a řekněme si, nepřišel už čas mu pomoci? Domácí hřiště je malé, stavebnictví u nás se dostalo do patové situace, je to otázka nastavení zákonů, výběrových řízení… Tedy by bylo dobré podporovat naše stavební firmy, které směřují do zahraničí. Za EGAP říkám, ano, stavebnictví opravdu potřebuje výrazně pomoci, ovšem má skutečně problém splnit padesátiprocentní podmínku českého podílu. Pokud náš akcionář řekne, pojďme nastavit pravidla jinak, dejme tam jiné číslo, abychom stavebnictví pomohli, tak do toho rádi půjdeme. Zatím taková výjimka žádná není.

Na druhou stranu, abychom byli ke státu spravedliví, právě pravidlo padesáti procent je jedním z faktorů, které dostávají do hry menší české firmy jako subdodavatele firem velkých. Je to tak?

Ano, přesně tak. Každá mince má dvě strany. Exportní agentury jsou zakládány primárně pro velké firmy, aby se mohly pouštět do obrovských exportů, které by si jinak nemohly dovolit. Na tomto základě se německé technologie dostaly do Asie nebo americké do Jižní Afriky. A pravidlo padesáti procent, o němž byla řeč, zajišťuje práci i malým a středním firmám. V praxi to vypadá tak, že velká firma získá realizaci dlouhodobého projektu elektrárny v zahraničí za 15 miliard, my ji pojistíme a zmíněným pravidlem přitom donutíme, aby nakupovala zboží a služby u menších českých firem. Navíc díky padesátiprocentnímu podílu se posunujeme k inovativním produktům, k těm, co se opravdu vyrábějí u nás doma. Můžeme ovlivnit třeba i technické školství, protože když chce někdo u nás vyrábět turbíny, zřídí si třeba i učiliště. Přece nechceme do budoucna jen překupovat a přebalovat…

Pokud za vámi přijdou menší firmy přímo, pojistíte je?

Jestliže splní všechny pojistné podmínky a projdou úspěšně naším pojišťovacím procesem, tak samozřejmě ano. Znovu bych však chtěl připomenout, že pojišťujeme dlouhodobá rizika a to, co nepojistí nikdo jiný. Jako státní proexportní pojišťovna máme vyplňovat mezeru na pojistném trhu, ne se přetlačovat s komerčními subjekty. Pokud chce firma pojistit krátkodobé riziko, pak máme stále podíl v KUPEGu, který se zaměřuje právě na tyto případy, tedy menší a střední firmy. Jsou však i věci dlouhodobější, například pojištění financování na osm let, to nikdo jiný než my firmám nedá.

Na nedávné tiskové konferenci jste s ministrem Kubou hovořili o přípravě nového produktu pro malé a střední podniky. V jaké je fázi?

Pan ministr Kuba nás v rámci protikrizových opatření požádal, abychom práci pro segment MSP zintenzivnili, a tak jsme přišli s nápadem, který už máme nějakou dobu v šuplíku a na jehož vývoji pracujeme. Jedná se o retailové pojištění exportních pohledávek, které by dále umožnilo factoring těchto pohledávek nebo použití pohledávek jako zástavy. Když jsme je konzultovali s předsedou AMSP ČR Karlem Havlíčkem, náš nápad se mu líbil.

Jde tedy především o to, aby se uvolnily peníze pro malé a střední firmy a nastartovaly investice, chápu to dobře? Jak by to mělo probíhat?

Ano. Zhruba do dvou měsíců by měl být produkt připraven a budeme ho testovat na jedné zemi, s největší pravděpodobností to bude Rusko. Uvidíme, jak se osvědčí, postupně ho budeme rozšiřovat i na další teritoria, například Ukrajinu. Nemáme zájem o ty země, kde fungují factoringové společnosti nebo kam mohou exportéři i bez nás. Ale samozřejmě půjdeme po zemích i podle zájmu samotných firem.

To znamená, že nyní ještě factoring nefunguje?

Zatím ne oficiálně, ale pokud k nám v této fázi přijdou zájemci z řad MSP, kteří řeknou, že jdou do Ruska s kvalitním produktem a potřebovali by factoring, tak s nimi do toho půjdeme, jestliže projdou naším hodnocením. Rozhodně je nevyhodíme a neřekneme, ať přijdou za dva měsíce.

Na tiskovce jste mluvili i o tom, že pojistný proces zprůhledníte a zjednodušíte, aby byl přehledný i pro méně zkušené firmy a přitom co nejrychlejší a nejefektivnější. I na tom pracujete?

Na tom pracujeme velmi usilovně. Chceme, aby pojistný proces byl natolik jednoduchý, že ho pochopí každý finanční ředitel. Abychom my i klient přesně věděli, v které fázi se v danou dobu projekt nachází. Abychom byli schopni říct v poměrně krátkém čase firmě „ne“, pokud nesplňuje základní podmínky a exportér by šel hlavou proti zdi. A aby se nepodepisovaly hory papírů pořád dokola. Jakmile takový pojistný proces nastavíme interně v EGAPu, budeme jej dolaďovat i s bankami a exportéry. Stručně řečeno, bude transparentní pro všechny strany. Státní peníze jsou totiž čím dál dražší a nemůžeme jít do rizika, o němž předem víme, že rizikem je.

Když jsme u těch státních peněz, stále jich přibývá. Loni jste pojistili rekordní objem v dosavadní historii EGAPu - export za více než 72 miliard korun. To je určitě potěšující zpráva pro exportéry, ale co zvyšující se riziko státu?

Máte pravdu, podobná čísla je třeba vidět komplexně a se vzrůstajícími sloupci grafů roste i riziko. A navíc, ty grafy pak mohou být po roce dvou jiné, protože předem nevíme, kolik peněz vymůžeme nebo kolik dostaneme ze zajišťovacích instrumentů a podobně. Hodnotit se jen ukazatelem růstu exportu by nebylo dobré. Vezměme třeba růst pojistné angažovanosti. Například v roce 2005 jsme měli pojistnou angažovanost, tzn. úvěry, které jistíme, 60 miliard… Na konci roku to může být až 300 miliard. To znamená, že jsme se za osm let zpětinásobili, a já to vidím tak, že na riziku. Nikoliv na tržbách či něčem jiném. A teď si představte, kde budeme při stejném tempu za dalších pět osm let.

Navíc se zvyšuje i objem zakázek, dříve se pohybovaly v milionech, dnes v miliardách.

To je další věc. Dříve jsme pojišťovali největší zakázky za 700 až 800 milionů, dnes stavíme elektrárny za 15 miliard korun. To je správně, ale riziko je obrovské. Je adekvátní vývoji, ale je třeba na to myslet. Tvrdím, že dnes v době krize je to správné a neměli bychom zpomalovat, ale po nějaké době by měl přijít někdo z akcionářů a znovu všechno vyhodnotit. Jestli chce stát mít za pět let portfolio třeba 600 miliard v EGAPu. Jestli je připraven na to, že patnáctimiliardová zakázka může spadnout. Jestli je schopen přijmout takovou ztrátu. To nás čeká v budoucnu. Dnešní zadání je jasné - podporovat co nejvíce všechny exportéry a snažit se, aby se přestali bát, aby investovali a pouštěli se do nových projektů.

Chcete po firmách, aby se přestaly bát, a přitom se sami jistíte na všechny strany. Co vaše snaha o dozajišťování projektů třeba komerčními zahraničními subjekty?

Minulý týden jsem tu měl klienta, který tuto naši snahu pojmenoval jako dvojitý kondom. Že už se přezajišťujeme. Odpověděl jsem mu, proč ne, vaši cenotvorbu to nijak neovlivňuje. To, že se dozajistíme a jsme opatrní, přece neohrožuje nijak klienty, právě naopak. Fungujeme jako nárazník, neseme největší zodpovědnost, tak se to snažíme trochu změnit - a dozajišťovat. Nedávno jsme například u komerčního subjektu v Londýně pojistili obrovský projekt se státní garancí, nechali jsme u něj 90 procent rizika a 90 procent poplatků. Stejně to chceme dělat v případě spolupojištění a multisourcingu u ostatních zahraničních proexportních pojišťoven. Když třeba budeme stavět elektrárnu napůl s Turky, polovinu pojistíme my a polovinu turecký „EGAP“. Společně s americkou státní pojišťovnou jsme si rozdělili pojišťování letadel - my pojišťujeme jenom motor, který se vyrábí u nás. A s ruskou státní pojišťovnou se snažíme společně nastartovat projekt rafinerie na Balkáně - pojistíme jej zhruba půl na půl. Paradoxně tak snižujeme objemy zajištěných exportů, takže příští rok třeba budeme mít nižší sloupcové grafy. Ale snižujeme zároveň státní riziko.

________________________________

Ing. Jan Procházka absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Provozně ekonomickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Od ukončení studia pracoval v akciové společnosti CYRRUS, kde před příchodem do EGAPu zastával funkci hlavního analytika a ředitele pražské pobočky. Je členem Národní ekonomické rady vlády, kde mimo jiné vede skupinu pro klíčové výkonnostní ukazatele státní správy. Byl členem Legislativní rady vlády - komise RIA a podílí se na projektech nezávislé energetické komise II, tzv. Pačesovy komise. Je předsedou dozorčí rady Budějovického Budvaru. Od konce loňského roku je předsedou představenstva a generálním ředitelem Exportní garanční a pojišťovací společnosti - EGAP.

Společnosti EGAP se letos podařilo uzavřít reciproční smlouvu o poskytnutí zajištění s americkou Export Import Bank (US EXIM). Čeští a američtí exportéři tak budou moci snáze spolupracovat na projektech ve třetích zemích. Prvním projektem, při kterém se smlouva pilotně využije, bude vývoz leteckých motorů společnosti GE AVIATION CZ. Závod v pražských Letňanech dodá letos americké společnosti Trush celkem 24 nových leteckých motorů H80, které byly kompletně vyvinuté a vyrobené v Česku. Český vývozce tak získal zakázku v hodnotě 8,5 milionu USD.