Naše konkurenceschopnost nevzkvétá, chtělo by se říci při sledování mezinárodního srovnání. V žebříčku Světového ekonomického fóra jsme za dva roky klesli z 38. na 46. místo na světě. Nejde tak ani o to, že bychom se zhoršovali, ale o to, že nám ujíždí vlak s globálními lídry. A ujíždí čím dál rychleji. Česko totiž už není krajem levné pracovní síly, a období cenové konkurenceschopnosti tak postupně končí.
Českou Achillovou patou je kvalita institucí, tedy zejména veřejná správa, legislativa a soudní systém. Kvalitní úředníci, srozumitelné zákony a rychlé soudy ale nejsou jedinými faktory v cestě na první kolej světových ekonomik. Hlavním dlouhodobým motorem hospodářského růstu jsou inovace, a i zde hraje kvalita institucí svoji roli.
Nejde přitom jen o ochranu duševního vlastnictví či související zákony.
Důležitým faktorem je také nastavení ekonomických podmínek pro výzkumné organizace a privátní společnosti.
Od letošního roku mohou společnosti využívat zvýšených daňových odpočtů při objednávání externího výzkumu.
Vznik Technologické agentury ČR (TAČR) v roce 2009 zase umožnil centralizovat státní podporu aplikovaného výzkumu, čímž se zabránilo duplicitám a roztříštěnosti této oblasti. Byla také schválena nová metodika pro podporu výzkumu a vývoje. Jisté kroky tedy již byly učiněny. Nicméně stále je to málo.
Existuje celá řada oblastí, kde stát nemá své místo. Oblast výzkumu a vývoje je ale typickým územím pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Jen díky tomu dnes můžeme brouzdat po internetu, mít v autě GPS nebo psát propiskou. Veřejný sektor dokáže kompenzovat tržní selhání například v podobě externalit a soukromý sektor zase kontroluje efektivnost. Četné odborné práce dokládají velmi těsnou závislost mezi vyspělostí země a výší státní podpory do výzkumu a vývoje.
Jen díky multiplikačnímu efektu tak v České republice státní podpora výzkumu a vývoje generuje 73 až 113 miliard korun a vytváří až 88 tisíc pracovních míst v návazných oborech.
Státní podpora by ale neměla být jen finanční. A zde je to, čeho je stále „málo“. Jak nám píše Radek Špicar ze svých cest po Číně, kvalitní a žádané produkty vznikají propojením odlišných elementů – spojením umělců a techniků, lidí různých národností či spolupracovníků různého věku. Stejně tak pokrok dnes vzniká spojením různých oborů – IT a zdravotnictví nebo třeba psychologie a ekonomie. Zatracovaný český sklářský průmysl dnes reprezentují lustry společností Lasvit a Preciosa visící v nejlepších hotelech po celém světě. Tyto firmy propojují umění a techniku. České antivirové programy Avast či AVG dnes používají stovky milionů lidí. A jsou úspěšné, protože dokážou propojit každodenní inovace a schopnost umístit se na mezinárodních trzích. Vlaštovky by byly, už chybí jen to jaro.
Výzkumné organizace a české podniky o sobě ale vědí stále velmi málo.
Pokud dokážeme tyto dva světy propojit, budeme schopni přivést v život nové dopravní technologie, kvalitnější zdravotnické vybavení nebo nové stavební materiály. A co více, podpořit export těchto inovací do zahraničí.
V řádu několika měsíců by měl být vytvořen model spolupráce a podpory exportu. Propojení výzkumných organizací a českých exportérů pak umožní dovést české inovace až na globální trh. Překonáním této „poslední míle“ podpoříme export českých nápadů. V dnešním propojeném světě je totiž náš trh menší, než byl kdykoli dříve. Máme přitom na co navazovat – minulost je plná českých vynálezů, které dnes používá doslova celý svět. A jistě jich bude plná i budoucnost.
O autorovi| David Havlíček, hlavní poradce generálního ředitele EGAP