Spousta exportérů si stále myslí, že musíme podpořit jakýkoli nápad, s kterým přijdou. To se ale mýlí, říká Jan Procházka, nový šéf jedné z nejvýznamnějších institucí na podporu českého vývozu Exportní garanční a pojišťovací společnosti. Instituce, kterou od konce loňského roku řídí, se podle něj musí chovat jako opravdová pojišťovna a více se zaměřit na řízení rizika.

S jakým cílem jste přišel do EGAP a jaké plánujete dělat změny?

Nemám v plánu dělat nějaké velké zásahy, protože si myslím, že tato instituce fungovala velice dobře. Samozřejmě se za těch 21 let udělaly nějaké chyby, ty nastanou vždycky, když se něco učíte. Základní věcí, kterou máme v současnosti v plánu, je dokončit vyjednání nových pojistných podmínek s bankami, které se táhne již rok a čtvrt. S bankami jsme si stanovili deset témat, každý týden teď probereme jedno a do konce března musíme být hotovi.

Jak zatím jednání probíhají?

Je to samozřejmě velký boj. Na jedné straně se snažíme, abychom bankám úvěrování exportních projektů výrazně neztížili, protože to ekonomice úžasně pomáhá. Kdyby se vyjednávání nepovedlo a dvě nebo tři banky přestaly tento byznys provozovat, tak je to pro nás samozřejmě problém. Je třeba si uvědomit, že loni měly PPF, ČSOB a Komerční banka na úvěrování exportu stejný podíl jako Česká exportní banka. Na straně druhé ale chceme, aby pojistné podmínky byly dostatečně transparentní a ne tak obecné jako dosud. U velkých exportních projektů teď byla vlastně každá smlouva úplně nově konstruována. Problém byl také v tom, že dosavadní podmínky byly vydány někdy v 90. letech, takže podoba té pojistné smlouvy byla úplně zvrácená. Tam, kde byl dříve jeden odstavec, teď musí být dvě stránky textu. Pojistné podmínky zkrátka musí být daleko konkrétnější. Tak abychom v případě, že se něco stane, již věděli, jestli to byla chyba banky, nebo chyba EGAP. To teď mnohdy nebylo jasné. Budeme také po bankách chtít, aby monitorovaly, v jaké je dlužník situaci, a aby nás o ní každý kvartál informovaly.

Bude se nějak měnit váš postoj k exportérům?

Exportéři si musí uvědomit, že fungujeme podle zákona o pojišťovnách, řada má bohužel stále pocit, že jsme něco jako grantová agentura. Že musíme podporovat jakýkoli export. To prostě není pravda. V EGAP platilo, že jsme neuměli říkat asertivně ne. Přišel velký exportér, řekl, že má takovou a takovou příležitost a že ho musíme pojistit. My jsme se s ním snažili jednat, říkat, co půjde a co ne, a takové vyjednávání trvalo třeba rok a půl. Tomu se teď snažíme předejít tím, že vytvoříme ve spolupráci s jedním nejmenovaným vědeckým pracovištěm koeficienty, díky nimž budeme vývozcům schopni říct: Na desetistupňové škále máte rating tři, a s největší pravděpodobností vás proto nepojistíme. Nebo naopak máte osmičku a nemusíte se bát, stačí splnit tu a tu podmínku a pak už vás pojistíme. Dřívější procesy byly zbytečně zdlouhavé, a to až tak, že se nám v určité fázi vyplatilo ten projekt pojistit už jen vzhledem k času, který jsme nad ním strávili.

Chystáte konkrétní změny?

Chceme více pracovat s našimi produkty, to tu také nebylo zvykem. Doposud byla spoluúčast exportéra tradičně pět procent, nikoho nenapadlo říct: Tento projekt je rizikovější, zvyšme sazbu pojistného nad konsenzus OECD, zaveďme vyšší spoluúčast, vezměme si od vývozce osobní směnku. To všechno jsou věci, které nově zavádíme. Příští týden třeba představíme nová pravidla pro pojišťování exportu do Běloruska, které je v poslední době snad nejoblíbenější destinací českých vývozců. Potíž je v tom, že rizika jsou v té zemi pro nás už na hraně únosnosti. Abychom nemuseli pojišťování exportu do země zastavit, tak zvýšíme spoluúčast exportéra. V případě Běloruska na 15 procent. Riziko je tam tedy sice větší, ale my dostaneme více peněz. Nechci arogantně přijít a zastavit třeba projekt, jehož příprava trvala devět měsíců. Musíme ty podmínky měnit postupně krok za krokem. Nejde zdaleka jen o jejich ztěžování, někomu podmínky ztížíme, ale někomu zase ulevíme. Budeme se dívat, kdo měl s exportními projekty v minulosti problémy, komu naopak vždy všechno vyšlo, chceme tedy více uplatňovat systém bonusů a malusů.

Způsob oceňování rizik je tedy úplně nový?

Ano, od loňského roku se tu zavedly nové standardní postupy, které od nás ostatně požaduje i ČNB.

Dříve to tedy standardně nefungovalo?

Takto bych to neformuloval, zavádíme prostě nové moderní metody, které vyvolávají větší jistotu, rozhodně bych neřekl, že to dříve nefungovalo standardně. V médiích jsou vidět vždycky ty negativní případy, ale je třeba si uvědomit jednu věc. Stát do naší instituce za dvacet let nainvestoval 7,7 miliardy korun, což přineslo pojištění exportu za 608 miliard. Ten export by bez toho nevznikl. Rovnice je tedy jednoduchá, naše instituce funguje. Teď jde o to, aby fungovala ještě lépe. Podívejte se, my jsme měli loni rekordní rok, kdy jsme podle neauditovaných výsledků pojistili exportní projekty za 72 miliard korun. Vyneslo nám to přitom jen necelé dvě miliardy. Vybíráme tak na pojistném stále méně. Ti, kteří měli v minulosti problémy, zkrátka budou muset platit vyšší pojistné. Snažíme se více soustředit na kontrolu rizik. Nechceme prosazovat silou jakýkoli obchod ve stylu „pojďme za každou cenu do Latinské Ameriky a dejme spoluúčast jen jedno procento, jen ať tam máme nějaké obchody, protože si to někdo přeje“. To ode mne nikdo nemůže čekat.

Takže vás evidentně čeká i tvrdší vyjednávání s exportéry.

Víte, exportéři v Česku dělají několik chyb, kterými sami sebe oslabují. Například platí, že když jim firma roste, tak v ní peníze nenechávají, ale vytahují je. Pak najednou přijde obrovská zakázka, exportér za námi celý rozradostněný přijde a my mu musíme říct: Milý exportére, podle našeho řízení rizika na to nemáš. Potřebujeme, abys posílil kapitálovou strukturu. Šéf té firmy je najednou celý nerudný a vůbec není ochotný diskutovat. Evidentně byli někteří zvyklí na relativně volný přístup. My se ale přece musíme chovat jako pojišťovna.

Budete se snažit více podporovat malé a střední podniky?

To, co malé a střední firmy nerady slyší, je fakt, že je nejvíce podporujeme tím, že podpoříme ty velké, a tlačíme na to, aby zajistily na exportním projektu co nejvyšší český podíl. Exportér si pak musí zajistit české subdodavatele. Abych byl konkrétní, tak třeba na stavbě elektrárny v iráckém Erbilu by se mělo podílet na 60 malých a středních subdodavatelských firem z Česka. Na větší podíl českých subdodavatelských firem teď budeme každopádně hodně tlačit. A pak ještě nesmíme zapomenout na KUPEG, komerční pojišťovnu, ve které má EGAP podíl a která podporuje vysloveně malé a střední podnikatele.

Jak Exportní bankou, tak i EGAP loni otřásla zpráva NKÚ, podle níž ČEB poskytovala úvěry v řadě případů v rozporu s vlastními předpisy a někdy i se zákonem. EGAP měla následně kvůli nesplácení těchto úvěrů hrozit až pětimiliardová ztráta. Jak se situace kolem problémových úvěrů vyvíjí?

Většina těch případů není ještě úplně mrtvá, některé se rozjely, jednu pohledávku se pravděpodobně povede prodat, tři se daří zrestrukturalizovat ve spolupráci s ČEB. Hodně si slibujeme od memoranda se Sberbank, které jsme loni uzavřeli. V Rusku jsou totiž případy, kdy dlužník sice není aktivní ve splácení dluhu, který má vůči nám, ale platí ostatním dodavatelům. Naše síla vymoci tyto pohledávky teď výrazně vzrostla. Hasíme požár a dohasíme ho tak, aby to daňového poplatníka nebolelo. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že nám stát nebude muset doplňovat rezervy a že vše pokryjeme ze svého minulého zisku. Teď jde o to, jaká bude budoucnost.

Co tím myslíte?

V těch několika případech bylo ohroženo splácení úvěrů ve výši zhruba pěti miliard, teď ale máme projekty za deset i více miliard korun. Exportní projekty jsou stále větší a my se musíme snažit o lepší zajištění rizik. Tuto neděli například letím do Londýna, kde máme schůzky s panelem zajišťovatelů, na který chceme částečně přenést riziko. Už ve dvou projektech se nám to povedlo. Teď diskutujeme o třetím projektu, kterým je elektrárna v Erbilu. Přestože rizika jsou v tomto případě velká, jedna společnost projevila o zajištění menší části projektu zájem. I to je pro nás zajímavé. Pokud by se povedlo zajistit nějakých 100 nebo 200 milionů eur, tak to bude skvělé. Přišli za námi dokonce s tím, že některé projekty v určitých částech světa by si s námi chtěli sami vyzkoušet. Třeba v Rusku, kde jsme silní. Pro nás by to znamenalo, že bychom mohli pojistit mnohem více než nějakých 70 miliard korun jako v loňském roce. Usilujeme i o spoluúčast exportních pojišťoven jiných zemí, jejichž společnosti se na projektech podílejí. Typickým příkladem je zase projekt v Erbilu, na kterém se z poloviny podílí turecká firma. Aktuálně proto jednáme s tureckou exportní pojišťovnou, jak to riziko rozprostřít. To je můj velký úkol. Podepsat smlouvy s exportními pojišťovnami po celém světě.

Budeme sledovat, kdo měl s exportními projekty problémy, komu naopak vždy všechno vyšlo, chceme více uplatňovat systém bonusů a malusů.

Co je to EGAP Exportní garanční a pojišťovací společnost Pojišťovna pro nepojistitelné EGAP je pojišťovna zaměřená na rizika spojená hlavně s vývozem z Česka, která jsou nepojistitelná u běžných komerčních pojišťoven. Jinak řečeno pomáhá exportérům prosadit se na trzích, na které by se za normálních podmínek nedostali. Pojišťuje hlavně bankovní úvěry se splatností delší než dva roky na vývoz do zemí, kde je nejisté ekonomické, politické a právní prostředí.

72 MILIARD KORUN EGAP loni podle předběžných výsledků podpořila vývoz z Česka v hodnotě 72 miliard korun, což je vůbec nejvíce v celé dvacetileté historii této státní pojišťovny.

32 PROCENT Na prvním místě mezi zeměmi, do nichž EGAP loni podpořil vývoz, bylo Rusko s takřka třetinovým podílem na objemu nových pojistných smluv. Na druhé pozici bylo Turecko s podílem 13 procent.

Stát do naší instituce za dvacet let nainvestoval 7,7 miliardy korun, což přineslo pojištění exportu za 608 miliard. Ten export by bez toho nevznikl.

Autor: Petr Kain