Odpověď na otázku "Co je to úvěrové pojištění, jak vlastně funguje a proti kterým rizikům je určeno?" není v mysli českých vývozců ještě pevně zakotvena. A právě riziko nezaplacení za dodané zboží, ať již od zahraničního nebo tuzemského odběratele, představuje pro každého podnikatele velké nebezpečí, ba pro mnohé noční můru. Toto riziko se výrazně zvyšuje u všech těch vývozců, kteří dodávají své zboží s různým odkladem splatnosti. Existuje jen málo českých výrobců, kteří nemají pohledávky po lhůtě splatnosti. Peníze z takovýchto obchodů pak u dodavatele chybí a pokud má více neplatících odběratelů, může to vést k jeho druhotné platební neschopnosti a tím i zániku firmy.

Přitom i proti tomuto podnikatelskému riziku je možné se pojistit. Tak, jako si firmy pojišťují svůj majetek proti požáru, povodni či proti přerušení výroby nebo ztrátám utržených při stávce zaměstnanců, tak je možné se pojistit i proti neplatičům. Proč by měl dodavatel nést takto velké riziko, když toto riziko může přenést na úvěrovou pojišťovnu? A právě specializovaná úvěrová pojišťovna EGAP nabízí pojištění proti nezaplacení na českém trhu již téměř 12 let.

Jak funguje takové pojištění je nejlépe si ukázat na konkrétním příkladu. Český exportér dodával své výrobky - elektronické součástky a díly - známému německému výrobci elektronického zboží. Německá společnost vznikla již koncem 19. století, původně jako firma zpracující dřevo a postupem času se vypracovala přes výrobce dřevozpracujících strojů a zařízení, v 60. a 70. letech minulého století jako výrobce elektroniky (televize, rádia, hi-fi věže, aj.), až po tzv. high-tech firmu, resp. skupinu několika firem.

Recese německé ekonomiky přivedla skupinu firem do finančních problémů, které v loňském roce vyvrcholily vyhlášením úpadku všech společností ve skupině. Společnosti v této skupině si prošly i v minulosti finančními problémy, naposledy tomu tak bylo koncem 90-tých let, ale tehdy je finančně podržely úvěrující banky. V loňském roce však bankám došla trpělivost a na zasedání správní rady oznámili zcela ohromenému managementu elektrotechnické skupiny, že dál nehodlají poskytovat úvěry a že ponechají skupinu bez finančních prostředků. Společnostem skupiny nezbývalo tedy nic jiného, než podle německého zákona o konkurzu a vyrovnání vyhlásit ve lhůtě do 3 týdnů platební neschopnost a toto oznámit příslušnému soudu.

Dodávky českého vývozce pro německého výrobce elektroniky byly poměrně pravidelné, velice časté a ve velkých objemech i vysokých finančních částkách. Protože informaci o vyhlášení úpadku nelze zjistit zcela bezprostředně po jeho vyhlášení a tím okamžitě ukončit dodávku zboží, je jasné, že i český výrobce dodal zboží těsně před konkurzem a toto zboží se částečně dostalo do konkurzní podstaty. Naštěstí měl český vývozce možnost nečekaného úpadku svého odběratele dobře právně podchycenou ve smlouvě dodatkem o uplatnění výhrady vlastnického práva.

Sama o sobě ovšem tato výhrada mnoho neznamená, pokud i sám vývozce špatně zareaguje v situaci vyhlášení úpadku. Nutnou podmínkou uplatnění výhrady vlastnického práva totiž je, že vlastník musí své zboží dohledat u úpadce (např. ve skladu). V případě firmy, která vyrábí několik tisíc kusů elektroniky denně a tudíž zpracovává i komponenty od svých subdodavatelů řádově v tisících kusů, to znamenalo i bleskurychlou reakci českého exportéra, aby své dodané zboží ve skladech dohledal, protože po zapracování komponentů do hotového výrobku již nelze výhrady vlastnického práva využít. Vývozce tedy nasedl do auta a vydal se do přímo do sídla společnosti. Dohledáním a identifikací svého dodaného zboží u předběžného správce konkurzní podstaty zabránil výši škody zhruba z jedné třetiny.

Pro vývozce však měl zásadní význam i pojistný vztah s pojišťovnou EGAP, u níž byl pojištěn právě proti riziku nezaplacení odběratelem za odebrané zboží. Zbývající dvě třetiny vzniklé škody byly vývozci zaplaceny právě z pojistného smlouvy uzavřené s EGAP. Exportér tak v konečném důsledku nesl pouze škodu z nedosaženého zisku, nikoliv však ve vynaložených nákladech.

Užitečnost a potřebnost EGAP však nespočívá pouze v tom, že vyplatí pojistné plnění při bankrotu odběratele. Využitím jeho obrovské databáze o ekonomických subjektech z celého světa se budoucí dodavatel může dopředu informovat, zda je jeho potenciální partner důvěryhodnou osobou pro budoucí kontrakt. Napojení na desítky partnerských úvěrových pojišťoven na celém světě umožňuje získat aktuální informace o hrozících platebních potížích firmy, do které směrují dodávky českého vývozce. Včasné varování tak často zabrání vzniku rozsáhlejších škod.

V případě, že přesto dojde k potížím s platbami, může exportérovi pomoci i speciální útvar EGAP, který vymáhá pohledávky za dlužníky po celém světě a má v této činnosti mnohaletou praxi. Pouze v roce 2003 zaznamenal EGAP na krátkodobém pojištění 300 hlášení o neplacení a v již téměř 100 případech se mu podařilo společným úsilím pojištěného a pojišťovny získat dlužné částky zpět. A ani poté, co jsou pojištění odškodněni, úloha EGAP nekončí, ale stále společně s pojištěným vymáhá dlužné částky.

V roce 2003 EGAP předpokládá že na komerčním pojištění vyplatí českým exportérům pojistná plnění ve výši přes 100 mil. Kč, z toho 20 mil. Kč za německé dlužníky. V jednotlivých letech částka "německých škod" kolísá ale dlouhodobě se pohybuje na úrovni odpovídající podílu Německa na všech pojištěných krátkodobých vývozních pohledávkách. U pojištění dlouhodobých úvěrů, které vyplývají z pojistek proti kombinaci komerčních a politických rizik, se přitom každoročně jedná o částky v řádu mnoha stovek miliónů korun. Českým dodavatelům tudíž EGAP platí za jejich dlužníky a zcela nepochybně tím zabrání podstatnému zhoršení jejich finanční situace, případně i bankrotům, a to převážně u malých a středně velkých českých firem. Během své téměř 12 let své činnosti EGAP vyplatil svým pojištěným z pojištění krátkodobých pohledávek částku převyšující půl miliardy Kč, u dlouhodobých úvěrů to bylo cca 2,8 miliardy Kč.

Ing. Zdeněk Hába
JUDr. Dalibor Vainer
EGAP