Podle statistik zahraničního obchodu za rok 2002 se na straně vývozu z ČR jedná o 0,5% z celkového vývozu a na straně dovozu o 2%. Obchodní bilance Česka s Japonskem je tudíž značně pasivní a deficit vzájemného obchodu stále narůstá. Tento deficit činil v roce 2002 již 702,5 milionu dolarů, což představuje téměř 30% z celkového deficitu zahraničního obchodu ČR.

Komoditní struktura obchodní výměny zboží se za posledních deset let změnila především na straně vývozu. V případě dovozu převažovaly v roce 1993 i v roce 2002 výrobky ze skupin stroje a přepravní zařízení a různé průmyslové výrobky. Na struktuře vývozu do Japonska v roce 1993 se nejvíce podílely komodity ze skupin tržní výrobky tříděné podle materiálu (42,1%) a potraviny a živá zvířata (39,2%). V roce 2002 to byly výrobky ze skupin stroje a přepravní zařízení (39,7%), tržní výrobky tříděné podle materiálu (18,4%) a chemikálie a příbuzné výrobky (12,7%). Naopak podíl skupiny potraviny a živá zvířata klesl až na 7,2%.

Export do Japonska je obecně označován za obtížný vzhledem k zažitému systému ochrany vnitřního japonského trhu. Platební podmínky se při exportu používají od vysoce spolehlivých neodvolatelných akreditivů přes směnky až po klasickou fakturu s odloženou splatností 90-120 dní. V Japonsku je obchodní zvyklostí požádat dodavatele o poskytnutí delšího odkladu plateb v případě, kdy má odběratel problémy s vlastními finančními toky. Rovněž se očekává, že dodavatel tomuto požadavku vyhoví. Rozšířeným platebním instrumentem jsou platební směnky, a to především o směnky vlastní (yakusoku tegata), které je možné si nechat proplatit bankou za určitý diskont. Faktoring není v Japonsku široce používán a u konzervativněji smýšlejících obchodníků může být i vnímán jako rušivý element zavedených obchodních vztahů. Japonsko proto nepatří mezi vyhledávaná cílová teritoria českých vývozců ani z pohledu pojištění rizik exportních pohledávek.

Úvěrové pojištění má na japonském vnitřním pojistném trhu specifické postavení. Na rozdíl od životního pojištění, které je Japonsko řadí na první příčku ve světě, je úvěrové pojištění v Japonsku relativně malým trhem. Jednou z příčin proč je úvěrové pojištění v Japonsku relativně málo rozvinuté, je organizace ekonomického systému vytvořeného na tradičním japonském principu kooperace a kolektivního rozhodování. Podle principu kooperace se vytvořila "sdružení firem" působících v jednom odvětví, které jsou nazývané "keiretsu" (pozn. lze přeložit jako "řada"). Z pohledu organizace podnikání se jedná o vertikální kooperaci podpořenou křížovým vlastnictvím (např. Mitsubishi keiretsu tvoří stovky společností propojených vzájemnou držbou akcií, joint ventures a dlouhodobými obchodními vztahy). V čele takovéhoto keiretsu stojí banka. Mezi největší a nejznámější japonská keiretsu patří firmy jako Mitsui, Mitsubishi, Sumitomo, Fuyo, Sanwa a DKB. Systém keiretsu neumožňuje pojišťovně stojící mimo keiretsu pojišťovat obchodní úvěry mezi jednotlivými členy. V úvěrovém pojištění (pozn. pod tímto pojmem se skrývá pojištění obchodních pohledávek) totiž platí pravidlo, které úvěrové pojišťovně neumožňuje pojišťovat pohledávky z obchodních vztahů mezi vzájemně propojenými podnikatelskými subjekty. S ohledem na tento princip a s ohledem na řízení finančních vztahů v rámci keiretsu není úvěrové pojištění především tuzemských pohledávek v Japonsku tak rozšířené. V posledních letech je patrný ústup od megalomanských keiretsu, což otevírá dveře pro působnost specializovaných nadnárodních úvěrových pojišťoven na japonském trhu.

Pojištění exportních úvěrů směřujících z Japonska do zahraničí je však objemově velmi významné i z mezinárodního hlediska a odráží obrovský vývozní potenciál Japonské ekonomiky. Objem vývozních úvěrů podporovaných japonským státem formou úvěrového pojištění nebo zvýhodněných úvěrů je tradičně nejvyšší ze všech členských zemí OECD.

Ve struktuře japonských státních institucí na podporu exportu došlo v posledních letech k významným změnám. Pojištění vývozních úvěrů s podporou japonského státu, které bylo donedávna provozováno jako jeden z úseků Ministerstva mezinárodního obchodu a průmyslu (EID - MITI), se vyčlenilo do samostatné úvěrové pojišťovny NEXI. Rovněž Japonská Eximbanka se sloučila s agenturou pro poskytování zahraniční rozvojové pomoci a nově vznikla Japonská banka pro mezinárodní spolupráci (JBIC). Tyto exportní agentury hrají rovněž významnou roli při podpoře importu do Japonska, kde tyto instituce vydávají garance zahraničnímu exportérovi za konkrétního japonského kupujícího. Kromě toho existuje pro pojištění exportních pohledávek celá řada institucí, které mají za úkol podporovat pomocí pojištění nebo garancí za úvěry především nezávislé malé a střední firmy.

EGAP má pravidelné kontakty s NEXI i s JBIC při spolupráci na třetích trzích. Společně s oběma japonskými institucemi byl doveden do úspěšného cíle projekt výstavby tramvajové tratě v hlavním městě Filipín Manile, kde si specifika spolupráce s japonskými partnery vyzkoušeli čeští exportéři i bankéři. Typické pro jednání s japonskými partnery je jejich velmi důkladná příprava na jednání a velké týmy s řadou specialistů na jednotlivé detaily. Jednání s nimi vyžaduje značnou trpělivost, neboť všechna rozhodování probíhají na konsensuálním principu. Jakmile se však japonský partner přesvědčí o spolehlivosti českého partnera, vytváří se zpravidla základ pro dlouhodobé obchodní vztahy.

Japonský způsob podnikání opírající se o princip kooperace a kolektivního rozhodování zjevně měl vliv na poměrně razantní vstup japonských investorů do České republiky v posledních letech. Vstupem do Evropské unie se Česká republika stane součástí ekonomicko-politicky stabilního bloku a bude tak japonskými obchodníky vnímána jako ještě serióznější a významnější partner, což ve svém konečném důsledku může pozitivně ovlivnit obraz českého exportéra v očích japonských obchodníků a umožnit mu lepší pozici ve sjednávání vývozu zboží či služeb.

Ing. Martin Růžička
úsek komerčního pojištění EGAP