Pokud exportér uvažuje daným způsobem, potom přirozeně považuje jakýkoliv způsob zajištění plateb od německého obchodního partnera za nevhodné narušování obchodních vztahů a vzájemné důvěry. Němečtí partneři tohoto způsobu myšlení na straně českého exportéra často využívají k získání výhodnějších obchodních podmínek, než by měli od západoevropských dodavatelů. Vše se podle uvedeného scénáře důvěry odehrává ke spokojenosti obou stran až do okamžiku selhání kupujícího v podobě nezaplacení pohledávek a následně nutnosti tyto pohledávky vymáhat. Je zřejmé, že obchodní vztahy jsou v případě takové negativní zkušenosti významně narušeny. Počet případů insolvence v Německu bohužel v posledních letech narůstá (od roku 1992 se počet bankrotů ztrojnásobil) a EGAP řeší nejvíce pojistných událostí, plynoucích z nezaplacení dluhů vůči českým exportérům, z hlediska počtu i objemu, právě v Německu.

Co je příčinou stále rostoucího počtu insolvence německých firem? Na tuto otázku hledá odpověď řada odborníků. Kromě nepříznivého makroekonomického vývoje Německa v posledních letech, se podle naší zkušenosti většinou jedná o kombinaci několika následujících jevů. Jsou nám známy případy bankrotu v důsledku výměny generací ve vedení rodinných firem a následném nezvládnutí manažérského rozhodování u nastupující generace. V řadě případů jsou evidentní příčinou bankrotu špatná investiční rozhodnutí a nedostatečné až špatné řízení průběžného financování firmy. U větších případů insolvence se jako jednou z hlavních příčin jeví zastavení nebo omezení finanční podpory ze strany bank. Na německé banky je kvůli udržení jejich solventnosti a stability finančního systému kladen požadavek na zvýšení vlastní rentability. Banky proto, pokud existuje vysoká míra nejistoty návratnosti vložených prostředků, přistupují k omezení nebo zastavení financování firem. Selektivní politika bank u financování podnikání je umocněna jejich přípravou na přechod řízení rizik a zajištění solventnosti podle nových mezinárodní ch pravidel (tzv. Basel II). Ta sice mají být plně uvedena do praxe nejdříve v roce 2006, ale již nyní se většina německých bank řídí principy v nich obsažených. Lze tudíž předpokládat, že v budoucnu se přístup bank k financování podniků ještě dále zpřísní a především malé podniky budou narážet na nedostatek finančních zdrojů pro svůj provoz.

V porovnání nárůstu insolvencí v tzv. západních spolkových zemích oproti východním spolkovým zemím dochází v roce 2002 k podstatně vyššímu nárůstu počtu bankrotů v západním Německu (22,3 % oproti 4, 3 %). Nejvíce postiženým sektorem v počtu bankrotů je sektor služeb (43,2 % ze všech bankrotů), u kterého opět nejvyšší podíl představují velkoobchodní nebo maloobchodní firmy (8 800 bankrotů). Nejcitlivějším sektorem s nejvyšším sklonem k selhání firmy a jejímu následnému bankrotu je stavebnictví, které vykazuje 270 bankrotů na 10 000 firem (v jiných sektorech je údaj zhruba poloviční). Německo zaujalo první místo v Evropě i pokud jde o velikost bankrotů: 7 z 10 největších evropských bankrotů v roce 2002 se týkalo právě německých firem.

Při hodnocení míry přijatelnosti rizika německých kupujících pro pojištění pohledávek je nutné vzít v úvahu fakt, že s výjimkou akciových společností (AG) jsou finanční informace o ostatních právních formách společností (např. společnostech s ručením omezeným - GmbH, komanditních společnostech - KG) prakticky nedostupné. V lepším případě běžně dostupné informace o firmě obsahují výčet pouze několika položek, které firma dobrovolně poskytla kupujícímu anebo odhad hodnot těchto vybraných položek získaných od informační agentury. Úvěrová pojišťovna může v takovém případě rozhodovat o akceptaci rizika pouze na základě čitelnosti rizika konkrétního kupujícího a s přihlédnutím ke statistické zkušenosti v oboru jeho působnosti nebo na základě dodatečně získáných finančních výkazů přímo od kupujícího. Snahou EGAP je zajistit, ve spolupráci s exportérem, finanční výkazy kupujícího pro přesnější odhad jeho rizikovosti. V neposlední řadě přesnějšímu odhadu rizikovosti kupujícího významně napomáhá získávání informací o platební zkušenosti z rozsáhlé databáze, kterou EGAP sdílí s partnerskými pojišťovnami sdružení Credit Alliance v čele, s francouzskou úvěrovou pojišťovnou Coface.

Jaké změny můžeme očekávat se vstupem ČR do Evropské Unie?

V loňském roce jsme díky očekávanému vstupu ČR do Evropské Unie mohli pozorovat v některých případech upevnění pozic českých exportérů ve vyjednávání s německými partnery, které se projevilo mimo jiné tím, že konečný odběratel pro realizaci obchodu již striktně nevyžadoval mezičlánek německého zprostředkovatele. Jinak ale se vstupem ČR do Evropské Unie v oblasti pojištění pohledávek za německými kupujícími neočekáváme zásadní změny. Tomuto teritoriu se EGAP věnuje již od svého vzniku a za dobu své více jak desetileté existence pojistil vývozy v hodnotě 47 mld. Kč (v loňském roce cca 7 mld. Kč). Pokud by po vstupu ČR do EU docházelo k většímu průniku českých podnikatelských subjektů na německý trh formou založení dceřiných společností, potom EGAP bude moci, díky členství v EU a principům automatického uznávání národních pojišťovacích licencí členskými státy EU, nabízet pojištění i dceřiným společnostem založených v Německu s českým kapitálem.

Ing. Martin Růžička
úsek komerčního pojištění EGAP