Politický systém na Filipínách je charakteristický obecnou politickou nestabilitou, častými pokusy o úspěšné či neúspěšné převraty, slabými politickými institucemi a korupcí. Od 06/2022 je prezidentem Ferdinand „Bongbong“ Marcos Jr., se odklonil od politiky svého předchůdce kontroverzního Rodriga Duterteho. Filipíny se za jeho vlády postupně odklání od Číny a naopak se vrací k tradičně proamerické politice. Prezident Marcos Jr. se těší vysoké popularitě u veřejnosti zejména díky jeho úsilí o ochranu zahraničních filipínských pracovníků; bránění národní územní celistvosti; snaze poskytovat pomoc oblastem zasaženým přírodními katastrofami a boji s kriminalitou. Prezident Marcos Jr. je zároveň považován za liberálního politika, který se snaží zrušit omezení pro zahraniční investory a přilákat do země další investice. Postavení prezidenta Marcose Jr. i politickou stabilitu momentálně více než opozice ohrožuje spíše napětí mezi příznivci stávajícího prezidenta a příznivci jeho předchůdce, ačkoliv teoreticky jsou tyto frakce součástí jednoho politického bloku.

Co se týče ekonomické situace, filipínská ekonomika je poměrně velká, disponující nerostnými surovinami (ropa, zlato, železná ruda, měď olovo, zinek) a dostatkem levné pracovní síly i silnou domácí poptávkou (116 mil. lidí). Už v druhé polovině 80. let byly implementovány tržně orientované a liberální reformy, které posílily filipínskou ekonomiku vůči vnějším šokům na globálním trhu, ekonomika nicméně dál trpěla kvůli přírodním katastrofám a politické nestabilitě. Od počátku 90. let však Filipíny zaznamenaly poměrně pozitivní hospodářský vývoj (otevření klíčových sektorů soukromým investicím, privatizace, snížení cel, fiskální konsolidace, daňová reforma atd.) a v současné době zaznamenávají rychlý hospodářský růst, který patří mezi nejrychlejší v JV Asii. Před Pandemií COVID rostlo filipínské hospodářství o 6 až 7 % HDP ročně, po pandemii vzroste každoročně o 5 až 6 % HDP. K udržení podobného tempa růstu bude do budoucna nicméně potřeba přílivu nových zahraničních investic, neboť vláda ani domácí soukromý sektor nemají dostatečné finanční prostředky k podpoře stávajícího tempa růstu. Mezi nejdůležitější hospodářské sektory patří výroba elektroniky, IT, telekomunikace a software, finanční služby, maloobchod, zemědělství a energetický sektor.

Fiskální rizika jsou dlouhodobě relativně nízká, od roku 2013 mají Filipíny suverénní rating od všech hlavních ratingových agentur v rámci investičního stupně. Vládní dluh v roce 2023 dosahoval asi 63 % HDP a na platby úroků padlo asi 11 % vládních příjmů. V roce 2024 se očekává mírné snížení deficitu vládního rozpočtu na 5,9 % HDP z 6,2 % HDP v roce 2023. Cílem vlády je do roku 2028 snížit deficit vládního rozpočtu na 3 % HDP, což je nicméně s ohledem na očekávané hospodářské zpomalení a tlak na vládní podporu veřejnosti pravděpodobně příliš ambiciózní záměr. Přesto se očekává, že poměr vládního dluhu vůči HDP by v příštích letech měl pomalu klesat. Struktura vládního dluhu však obsahuje poměrně významnou část dluhu v cizí měně (cca 33 % dluhu), což představuje riziko při náhlých změnách směnného kurzu místní měny.