Egap v minulosti hodně pojišťoval vývoz zvláště do Ruska, ale uváděli jste, že chcete více podpořit export i do dalších oblastí včetně arabských zemí. Může současný vývoj v Egyptě, Tunisku a dalších arabských státech tuto snahu komplikovat?

Krátkodobě asi ano. To, že máme Rusko v posledních letech jako dominantní teritorium, má své historické důvody. V devadesátých letech měly české podniky zájem dostat se hlavně do Evropské unie. Po částečném vyklizení některých jiných zahraničních trhů se tam ale po roce 2000 vracíme. A prvním z těch úspěšných návratů je právě Rusko a okolní státy. Ta tradiční teritoria byla v zásadě tři – za prvé bývalá RVHP, což dnes překládáme jako Rusko a okolí.

Částečně už to dnes je Evropská unie…

Částečně ano, včetně třeba východního Německa nebo Maďarska. Ale to už jsou standardní trhy, kde není státní podpora vývozu příliš nutná. Těmi tradičními vývozními oblastmi byly kromě Ruska také arabský svět a Jižní Amerika. Tam se před třiceti čtyřiceti lety vyvezlo obrovské množství strojů, investičních celků, cukrovarů, pivovarů a různých fabrik. Arabský svět je blíž než Jižní Amerika a má i nižší bariéry na vstupu. Domluvíte se tam anglicky nebo francouzsky, zatímco Jižní Amerika často neakceptuje nic než španělštinu. To, zda budeme vyvážet do arabského světa, ale záleží především na podnikatelích. A také na bankách, ale i české diplomacii a agentuře CzechTrade.

Pokud jde o českou diplomacii, zatím byla spíše terčem kritiky kvůli rušení ambasád a postů obchodních radů. Je možné od ní očekávat podporu?

Necítím, že bychom v arabském světě ustupovali z pozic. Naopak tam cítím silnou podporu, máme tam velmi dobrá diplomatická zastoupení. Nedávno jsme měli na ministerstvu průmyslu schůzku s českou velvyslankyní v Iráku, diskutovali jsme o konkrétních obchodních záměrech. Irák obnovuje export ropy a irácká vláda bude mít značné prostředky na nákup zahraničních technologií, zboží, investičních celků.

Před časem jste mi říkal, že irácký trh sledujete, ale že kvůli složité bezpečnostní situaci to ještě není teritorium snů. To už neplatí?

Teritorium snů to není. A v následujících letech ani nebude. Ale je to velmi zajímavý trh, který jsem uvedl jako jeden z příkladů. Pokud jde o další arabské země, v Tunisku a Egyptě proběhly revoluce, což plány exportérů samozřejmě krátkodobě nabourá. Nemusí se tam teď cítit bezpečně.

Týká se to nějakého konkrétního projektu, který se v současné době plánoval?

Velmi konkrétně se to týká vývozu cementárny do Egypta. (Její stavbu plánuje firma Inekon – pozn. red.) Asi dojde ke zpoždění, ale zájem o tento projekt byl reálný, jeho potřeba je reálná. Nemyslím si proto, že bychom na něj čekali roky. Možná několik měsíců. V Tunisku máme asi tři probíhající vývozní případy, a tudíž také konkrétnější starosti, jestli se něco nestane třeba s bezpečností konkrétních stavenišť. V jednom případě je zákazníkem stát, česká firma staví kulturní středisko v centru hlavního města Tunisu. Zatím to vypadá, že k žádnému zpoždění nedojde.

Jaká firma toto středisko staví?

Je to firma Geosan, která má zajímavý kontrakt s tuniskou vládou. Je to v pokročilé fázi. Kromě toho máme dva vývozní projekty v privátní sféře a tam je samozřejmě trošku větší otazník, jak to dopadne. Tady možná dojde ke drobnému zpoždění. Jde o výstavbu osobního, turistického přístavu.

Už jsme psali, že ho staví firma PSJ…

Ano. A tato firma také staví bytový komplex. V Tunisku se nám podařilo navázat dobré kontakty, a to i díky návštěvě prezidenta Václava Klause. Revoluce samozřejmě může něco změnit. Nevíme přesně co, ale doufáme, že by se z dlouhodobějšího hlediska mohly objevit ještě větší příležitosti. A po Tunisku by čeští exportéři mohli zamířit do dalších zemí včetně sousední Libye nebo Alžírska.

Libye je také lákavá díky svým příjmům z ropy?

Ano, je to země bohatá na ropu. Přitom trochu zaspala dobu ve výstavbě infrastruktury, chybí jí dálnice, přístavy, letiště, budovy všeho druhu. To je pro exportéry zajímavá kombinace. Poté, co Libye přestala být pod embargem, je tato země považována za relativně stabilní. Vývozci by se tam měli pustit. Ale to platí i o Egyptu, i když to není země bohatá na suroviny jako Libye. Egyptu tradičně chybí energie, má v podstatě jedinou skutečně velkou elektrárnu. Tou je Asuánská přehrada na Nilu, ale hodně se mluví o tom, že v důsledku globálního oteplování v Nilu teče čím dál méně vody. Egypt přitom má poušť osvícenou sluníčkem. Když se v Česku přestává solární energetice dařit, třeba bychom mohli solární elektrárny stavět v Egyptě. Ale na to se musí kouknout sami podnikatelé, my je můžeme podpořit.

To je čistě váš nápad, nebo máte signál, že někdo o něčem podobném uvažuje?

Nemám žádný signál, je to jenom nápad. Myslím ale, že se někteří podnikatelé určitě tímto směrem dívají a že to bohužel většinou nejsou čeští vývozci. Egypt i Libyi mají samozřejmě v hledáčku i vývozci z větších zemí, než je Česko.

Pokud jde o solární energetiku, mluví se o velkém projektu Desertec na Sahaře. To se ale týká spíše Alžírska…

O tomtéž by ale mohl uvažovat Egypt, protože nemá alternativu, nemá ropu. Budeme asi muset počkat, až se situace v Egyptě politicky stabilizuje, ale šance tam jsou. A pak jsou tu země jako Sýrie a Irák. Leckdo si z mládí pamatuje, jak tam jezdili naši montéři a vydělávali valuty a tuzexové bony. Ty rafinerie a další provozy, které jsme tam postavili, bude potřeba zrenovovat. Kdo jiný by to měl dělat, když ne Češi? V případě Tuniska a Libye jsem zmiňoval hlavně stavebnictví. My samozřejmě podporujeme stavební firmy, ale ještě raději vidíme, když je ta stavba technologického charakteru a za stavaři přijdou také strojaři, vývozci turbín, obráběcích strojů nebo válcovacích linek.

Máte vůbec dostatečné pojistné fondy pro případ, že by se čeští vývozci skutečně ve větším měřítku pustili do dobývání nových trhů?

Zatím ano. Máme pojistnou kapacitu nastavenou tak, že tento rok bychom měli vše zvládat dobře, i kdyby se poptávka po pojištění zvýšila. Loňský rok byl přitom z hlediska poptávky rekordní, takže nevím, jestli ještě letos povyroste. Každopádně jsme na to nachystáni.

Podíl pojištění EGAP ale klesá, u vašich hlavních úvěrů se zase vrací na pětadevadesát procent. Firmy a banky musejí jít do trochu většího rizika. Poptávka by tedy mohla i klesnout?

Těch pětadevadesát procent je pořád velmi konkurenceschopný podíl ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Pojistné krytí tohoto typu ve většině evropských zemí kolísá mezi osmdesáti a devadesáti pěti procenty. My jsme na tom horním okraji. To, že jsme se v době krize na chvíli dostali až na devadesát devět procent, určitě českým bankám a vývozcům pomohlo. To ale byla krátkodobá záležitost. V pojistných fondech máme dostatečnou kapacitu i pro případ, že by se poptávka oproti loňsku zvýšila o dvacet třicet procent.

Jaké absolutní výše by tedy mohla maximálně dosáhnout?

Teoreticky by mohl objem pojištěných úvěrů dosáhnout i devadesáti až sta miliard korun oproti loňským sedmašedesáti.

Zdůrazňujete, že váš systém pojišťování je samofinancovatelný, sami si vyděláváte na svou činnost. Proč tedy potřebujete dotace od státu?

Ze státního rozpočtu se rozhodně neplatí pojistné události. Naší povinností je, abychom byli samofinancovatelní, vyplývá to z mezinárodní smlouvy v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Pojistné musí být dost vysoké na to, aby uhradilo pojistné události a náš provoz. Kdyby dostatečné nebylo, musíme zdražit. Neměli bychom ale zdražovat tak, abychom byli výrazně ziskoví. To bychom zase znevýhodnili české vývozce. Ani v ostatních zemích totiž instituce našeho typu dlouhodobě zisk netvoří.

Když tedy zvyšujete objem pojištění, musí stát navýšit pojistné fondy EGAP?

Ano. Teoreticky bychom si mohli vydělat i na pojistné fondy, ale to bychom museli tvořit zisk jako komerční banky a pojišťovny. Pojistné fondy jsou záložní regulatorní kapitál. Jejich výše je definována ministerstvem financí jako osm procent z naší pojistné angažovanosti. Tato regulatorní záloha se musí občas navýšit ze státního rozpočtu.

V některých případech spolupracujete s německou pojišťovnou Euler Hermes, která plní podobné funkce státní podpory exportu jako EGAP. Považujete ji spíše za konkurenta, nebo potenciálního partnera?

Je to především konkurent. Některé vývozy se ale snažíme podpořit společně. U takového vývozu turbíny je to jednoduché. Ale když se vyváží třeba celá elektrárna, takový export se skládá ze subdodávek z řady zemí. Pak jednáme s ostatními pojišťovnami jako s partnery a snažíme se, aby si každý ten svůj kus vývozu pojistil sám. Ale tak jako si čeští vývozci konkurují s německými, konkurují si i jejich pojišťovny.

Ta konkurence je omezená společnými pravidly OECD?

Proto ta pravidla jsou. A nejdůležitějším pravidlem je právě to, že pojistné sazby musí být dostatečné na pokrytí pojistných událostí a provozu. Žádná pojišťovna nesmí tyto sazby podseknout, aby zvýhodnila vlastní vývozce.

Země mimo OECD, například Číňané, ale mohou nabídnout výhodnější podmínky.

Ano, bohužel. OECD má omezené členství a snaží se prostřednictvím širších organizací, jako je Světová obchodní organizace, tlačit na další země, aby tato pravidla také dodržovaly. Ty to naoko slibují, ale v praxi je často nedodržují. Setkáváme se s tím, že Čína nás podsekne třeba ve Vietnamu, kde jinak máme historicky velmi dobré vztahy. Nedávno tam byl rozjednán velký kontrakt, domlouval se na nejvyšší politické a ekonomické úrovni, ale podsekla nás Čína.

To se týkalo silniční infrastruktury?

Je to tak, byla to výstavba dálnice. Čínská vláda podporuje vývoz za cenu dotací, což vlády v zemích OECD nesmí. Naštěstí pro nás to nedělá ani ekonomicky silné Německo.

Ekonom Michal Mejstřík prezentoval studii, podle níž podpora vývozu v Česku přináší dvakrát vyšší efekt než v Německu. Čím to je?

V podstatě to znamená, že jsme odvážnější než Němci. Není to ale tak, že bychom brali neuvážená rizika. Němci se na některé typy projektů vůbec nedívají. Mají rádi pohodlnější podmínky. My se více snažíme jednat s dovozci českého zboží o všech detailech. Na rozdíl od Němců nevyžadujeme, aby měl náš dlužník mezinárodní rating. My ale za těmi dovozci jedeme, chceme finanční výkazy, diskutujeme o číslech tak dlouho, až pochopíme, jak skutečně fungují. A pokud tam najdeme dostatečnou bonitu a kredibilitu, ten vývozní případ pojistíme.

Je to způsob, jak proniknout na trhy, které jsou zdánlivě obsazeny Němci?

Přesně tak. Velké země mají jiný přístup. Jdou po třešničkách. My tam ale zůstaneme déle a koukáme i na složitější případy. Jsou stejně zajímavé, ale je tam víc práce.

Jaké škody vám přinesla hospodářská krize?

O tom se pojďme bavit za pět let, teď to skutečně nevím. Zatím krachovaly spíše malé podniky, a to není naše typická klientela. U středně velkých a větších podniků to trvá déle, je tam větší setrvačnost, schopnost ještě nějakou dobu v byznysu zůstat. Nás by se to dotklo ve chvíli, kdy v důsledku krize začnou krachovat středně velké ruské firmy. Ale doufám, že to nenastane.

Pokud vím, v Rusku nebo na Ukrajině se dostali do problémů čeští vývozci obalového skla.

No, vývozci skla jsou v pohodě, ti už mají zaplaceno. Potenciální problém máme my. Sklářský průmysl v Rusku a na Ukrajině zaznamenal během krize velký propad. Lidé asi šetřili a nepili pivo z lahví. Teď se už zase k lahvím vracejí, takže doufejme, že se z toho celé sklářské odvětví nějak dostane. Pro nás to znamenalo, že řada projektů prošla restrukturalizací, z čehož samozřejmě radost nemáme. Ale zatím tam ještě není žádný krach, žádná pojistná událost.

Asi největší problémy vám během krize způsobil krach ukrajinských bank?

Ano, máme na seznamu dlužníků tři ukrajinské banky, které nesplácejí podle dohodnutých termínů. Také tady došlo k restrukturalizaci, která se dohadovala přímo s ukrajinskou vládou. Uvidíme, jestli dohodu dodrží, jde tam o něco přes půl miliardy korun. Ukrajina by pro nás vůbec mohla být velmi zajímavá, historicky máme s Ukrajinci velmi dobré vztahy. České vývozce by tam brali. Jenže v tuto chvíli je Ukrajina nestabilní, nikdo jí nevěří a nikdo jí nechce půjčovat.

PPF Partners Petra Kellnera tam skupuje kabelové televize…

PPF zná tamní trh výrazně lépe než my, je tam dlouhodobě přítomna. Také v Rusku a dalších zemích je PPF pionýrem finančních i dalších služeb. Předtím šli na tyto trhy především naši výrobci. My se samozřejmě o zkušenosti PPF velice zajímáme a už spolupracujeme s PPF bankou. Je to jedna z bank, která se začíná zabývat i exportním financováním. Jejich zkušenosti z Ruska a Ukrajiny by se nám při podpoře vývozu velice hodily.

Autor: Jan Žižka