Omán je absolutní monarchií, v jejímž čele stojí od ledna 2020 sultán Hajsám bin Tárik Saíd. Nový sultán se stal nástupníkem sultána Kábúse ibn Saída, jenž  zemi vládl již od 70. let minulého století a v lednu 2020 zemřel. Sultán Kábús byl navzdory autokratickému řízení země u veřejnosti velmi populární, zejména díky své poměrně úspěšné snaze o hospodářský i společenský rozvoj Ománu a jeho schopnosti udržovat dobré vztahy se západními zeměmi i se všemi zeměmi regionu včetně Íránu.  Nový sultán se snaží ve vybalancované politice Ománu na mezinárodním poli pokračovat, na domácí scéně nicméně čelí silným politickým i společenským tlakům kvůli napjaté hospodářské situaci. Zatím má nový sultán jednoznačnou podporu armády i bezpečnostních složek, a jeho pozici proto považujeme za poměrně stabilní navzdory pokračující implementaci velmi nepopulárních, leč nutných úsporných opatření.

Ománská ekonomika je málo diverzifikovaná a závislá na těžbě ropy a příjmech z ní plynoucích. Náklady na těžbu ropy jsou v Ománu navíc poměrně vysoké, a v případě nízké ceny ropy na mezinárodním trhu je proto pro ománskou vládu velmi obtížné udržet vyrovnaný vládní rozpočet. V minulosti dosahoval vládní rozpočet i běžný účet platební bilance Ománu často přebytku, což Ománu umožnilo vytvořit si slušné finanční i devizové rezervy. V letech 2015 až 2020 ale deficit vládního rozpočtu stejně jako deficit běžného účtu často dosahoval v procentuálním vyjádření v poměru k HDP dvouciferných hodnot, což vedlo k rapidnímu zadlužování vlády. Ještě v roce 2014 dosahoval vládní dluh pouze 5 % HDP, v roce 2020 se kvůli hospodářské recesi a dalšímu zadlužování vládní dluh vyšplhal na asi 80 % HDP. V roce 2021 se situace stabilizovala a zejména díky vyšší ceně ropy na mezinárodních trzích klesla hodnota vládního zadlužení vůči HDP na asi 64 %. Další postupné mírné klesání vládního dluhu se očekává i v roce 2022 a následujících letech, nicméně rychlost i úspěšnost snižování vládního dluhu bude záviset především na vývoji ceny ropy na globálním trhu.