Chystáte v nadcházejícím roce nějaké výrazné změny v nabídce služeb pro exportující firmy nebo pro jiné vaše partnery?

Výrazné změny nebudou, protože by to nemohly být změny k lepšímu, kdyby byly výrazné. Za dvacet let své existence jsme naše služby vyladili tak, že pokrýváme celou škálu produktů, které úvěrující banky nebo sami vývozci potřebují. Naše nabídka je kompletní a zahrnuje všechno, co obdobné úvěrové pojišťovny ve světě nabízejí. Rozšiřování našich služeb spočívá spíše ve větší efektivitě zpracování obchodních případů a v proaktivnějším kontaktu s klienty. Snažíme se také firmám, které o exportu uvažují, poskytovat informační servis. Je potřeba podnikatele pro export získávat a informovat je o možnostech vývozu do ekonomicky rostoucích teritorií.

Které země to konkrétně jsou?

Pro vývozce, kteří s vývozní strategií začínají, to jsou nedaleké státy jako Rusko a Turecko. Pro český vývoz mimo Evropskou unii představují tyto země v současné době dvě nejatraktivnější teritoria.

Jaký druh zboží a služeb tyto trhy aktuálně poptávají?

V podstatě jsou si Rusko a Turecko v tomto ohledu dost podobné. Jsou to velké země, země prudce se rozvíjející. Protože jejich rozvoj začínal na nižší ekonomické úrovni, než která panovala v EU, byl jejich růst rychlejší a zároveň ukázal potřebu budovat ten typ průmyslu, který už Evropa nerozvíjí. Těžký průmysl, energetiku, dopravní infrastrukturu. V Evropě se tato odvětví buďto vylepšují, nebo se v těchto oborech podniky zavírají. V Rusku a Turecku se strojírenství, energetika a dopravní infrastruktura budují. Pro český průmysl jsou tato odvětví tradiční, budovala se již za Rakouska-Uherska a první republiky. Okolní země jako je Rakousko nebo Německo byly ostatně za první republiky industrializované pomocí českého průmyslu. V šedesátých a sedmdesátých letech industrializoval český průmysl rozvojový svět. Dodnes máme výborné reference, bohužel málo využívané, v Latinské Americe a v Africe. V 90. letech se v podnicích spíše řešilo, co komu patří, než aby se rozvíjel export. Až v poslední dekádě se podniky o export opět více zajímají a začínají se poohlížet i po vzdálenějších trzích. Nicméně existují trhy, které jsou nám bližší a které potřebují přesně to, co česká výroba může nabídnout – strojírenství, energetiku, velké investiční celky, velké stavby a složité technologie. Rusko je rozlehlé a proto je zde i v závislosti na programech rozvoje, které vyhlásil prezident Medveděv a premiér Putin, větší potenciál nejen v modernizaci, ale také v navyšování průmyslových kapacit. Rusko má strojírenské fabriky, ale jejich stroje jsou zastaralé, nedostatek kapacity je důsledkem centrálního plánování. Rusko je dosud závislé na vývozu surovin, a protože chce být moderní a soběstačnou zemí, musí se soustředit na vývoz technologií. Rusové v tuto chvíli potřebují modernizovat svou výrobu, aby se jednoho dne mohli sami stát exportérem. Pak nám budou konkurovat. Zatím pro nás i pro západní Evropu představují obrovský vývozní trh. Rusko může být zdrojem růstu pro celou Evropu. Česko-ruské vztahy se navíc po několika dekádách oprostily od politického nánosu a český vývozce si se svým ruským partnerem velmi dobře rozumí.

Říká se, že Čech se s Rusem dohodnou na společném obchodu spíš než třeba Francouz, že nám historické vazby v byznysu s Ruskem pomáhají.

Myslím si, že to je pravda. Ona i jazyková blízkost hraje svou roli. Generace českých obchodníků se ještě učily rusky. Přestože se ruština pozapomněla, i částečná znalost je obrovskou výhodou. My chování Rusů rozumíme a umíme si s ním poradit. Když český obchodník v Rusku stráví několik dní, je velká šance, že mezi ním a jeho ruským protějškem vznikne obchodní vztah. To je pro Francouze nebo Němce obtížné. Tím, že jsme malý národ, dokážeme citlivě vnímat kulturní odlišnosti, proto máme šance uspět i ve zmíněném Turecku, se kterým nemáme de facto nic společného.

Když zůstaneme v Evropě, jak jsou z hlediska exportu zajímaví evropští nováčci nebo země, které se do EU chystají připojit? Jak často podporujete vývozce právě do těchto zemí?

Balkán je jedna z oblastí, které rozvíjíme. Obchodní spolupráce mezi Českou republikou a tamními státy trvá už několik let, ale popravdě by mohla být větší. Balkánské země nerostou tak rychle. Výjimkou je snad jen Rumunsko, o něj se bijí Italové s Francouzi. Tam už konkurujeme velkým evropským národům. V Bulharsku, Chorvatsku a Srbsku konkurujeme Němcům, ale více sami sobě, spíše tomu, jestli obchod dokážeme vyjednat nebo ne. V Bulharsku máme jednoho exportéra, jenž se na tamním trhu etabloval už před deseti lety. Existují pokusy prorazit v Srbsku. Srbové by to i uvítali, protože z historického kontextu mají Čechy rádi, ale tam se zatím moc nedaří, jelikož je to chudší země. EGAP dbá na kvalitu vývozních projektů, místní investor musí mít dostatek financí, protože pokrývat sto procent vývozu by pro nás bylo příliš riskantní a ani by to nebylo v souladu s mezinárodními pravidly pro státem podporované vývozy. Investor v cílové zemi musí být schopen dát dohromady alespoň patnáct procent z ceny vývozu v hotovosti. A to se v Srbsku daří obtížně.

Poskytuje EGAP běžně také poradenství?

Jsme určitě ochotni exportérům poradit, nicméně toto je prioritně práce banky, která na exportní projekt poskytuje úvěr a měla by proto být primárním hybatelem kontraktu. Banka by ve vztahu vývozce a jeho zákazníka měla působit jako poradce. Pojišťujeme všechny v Česku působící banky, které poskytují vývozní úvěry. Každá z bank ale má jen zlomek zkušenosti a pouze v EGAP se ta zkušenost kumuluje v celek. Zkušeností s vývozními obchodními případy máme více. Pokud přijde zájemce o vývoz včas, můžeme se radou a pomocí podílet na strukturování transakce tak, aby byla méně riziková. Určitě pomáhat chceme a pomáháme, ale nechceme lézt do zelí bankám, protože struktura financování je primárně jejich zodpovědnost.

V současné době se mluví o možném nástupu další recese, žijeme v době škrtů. Projevuje se snaha ústavních činitelů ušetřit i na činnosti EGAP?

Naše politická reprezentace si význam exportu samozřejmě uvědomuje a to znamená, že s námi velmi intenzívně diskutuje o tom, zda potřebujeme dotaci do našich pojistných fondů a v jakém rozsahu. Naše vazba na státní rozpočet je vymezena mezinárodními pravidly OECD. EGAP je samofinancující instituce. Náš provoz a případné výplaty pojistných plnění musíme hradit z vlastní činnosti. Co ovšem nedokážeme zcela naplnit, je požadavek státu na regulatorní kapitál. Kapitálovou přiměřenost máme, stejně jako banky, nastavenu na osm procent. Naše pojistná angažovanost, což je součet všech pojištěných úvěrů, respektive jejich nesplacené části, roste a s ní roste i množství hotovosti, kterou musíme držet jako regulatorní zálohu. Odtud plyne náš požadavek na státní rozpočet. Samozřejmě se snažíme předvídat a diskutovat naše potřeby s ministerstvem financí. To chápe, že export je pro ekonomiku klíčový i z hlediska zpětných daňových příjmů.

Pokud ekonomiku ochromí další krize, jste připraveni český export dále pojišťovat?

Když předešlá krize začala, německé, italské a francouzské banky se jí zalekly a rozhodly se do rizikových teritorií úvěry neposkytovat. My jsme si naopak řekli, že nechceme český vývoz omezovat. Proto jsme bankám oznámili, že pojištění je k dispozici za ještě lepších podmínek a pokud budou úvěrovat český export, budeme stát za nimi. To se podařilo. Němci a Francouzi se po krizi opět vrátili a uvidíme, jak zareagují, pokud přijde další. Snad se poučili z toho, že když někde nejsou, že je někdo nahradí. Pokud krize nastane, budeme znovu za českými vývozci a za jejich bankami stát. Máme zájem na tom, aby vývoz do růstových teritorií neklesal. Export byl v podstatě jedinou částí naší ekonomiky, která i v krizi rostla.