„Existují v zásadě dva hlavní typy solárních elektráren. V Česku nejznámější fotovoltaické panely a takzvané solární termální elektrárny, využívající parní cyklus. Na ty se zaměřujeme my,“ říká Martin Zeman z plzeňské společnosti Doosan Škoda Power, když popisuje chilský projekt.
U tradiční české společnosti specializující se především na velké energetické a průmyslové turbíny zmínka solárních projektů za stovky milionů korun mnohé překvapí. Termální sluneční elektrárny ale fungují jinak než fotovoltaické, které se staví v Česku. Zatímco tyto články přeměňují energii ze světla na elektřinu, termální elektrárny využívají slunce k ohřevu média.
Tím jsou u projektu v Atacamě roztavené tekuté soli. Koncentrace paprsků do jednoho bodu vytváří podle Zemana na vrcholu věže teplotu až 600 °C. Pomocí této tepelné energie je pak v parogenerátoru možné vyrábět páru, která pohání turbínu. A právě své turbíny dodává pro projekty španělské firmy Abengoa plzeňská Škodovka.
Baterie na 18 hodin Do chilské pouště dodává česká firma dvě turbíny, každou o výkonu 110 megawattů. „Projekt jsme získali v minulém roce a letos na podzim začneme s dodávkou zařízení,“ uvádí Zeman.
Hodnotu projektu nechce příliš komentovat. Cena 100megawattové turbíny se ale na trhu pohybuje okolo 20 milionů dolarů, a tak by se výše obou kontraktů mohla šplhat až k jedné miliardě korun. S financováním pomáhala i česká exportní pojišťovna EGAP.
Na listu subdodavatelů Doosanu pro sluneční elektrárny přitom figuruje zhruba desítka dalších českých firem, mimo jiné Brush, G-Team nebo Invelt-Energo.
Atacamská elektrárna má ještě jednu výhodu. Například oproti podobnému projektu Ivanpah v USA, za kterým stojí i firma Google, totiž může vyrobenou elektřinu uchovávat. Tři elektrárny v Ivanpahu o celkovém výkonu téměř 400 MW totiž energii rovnou přeměňují na elektřinu a tu „tlačí“ do sítě.
„Náš projekt umožňuje uchování energie na dobu až 18 hodin a tím i nonstop provoz elektrárny. Lze tedy dodávat elektřinu nejen přes noc, ale může sloužit i k vykrývání špiček spotřeby nebo v případě sníženého slunečního svitu,“ vysvětluje Zeman.
Chilská poušť ale není jediným místem, kam Doosan své turbíny směruje. „První projekt realizujeme v Austrálii. Letos se bude do provozu uvádět testovací (demo) blok o výkonu 1 MW, v přípravě je dále i 30MW komerční projekt, který má už zajištěné financování,“ vypočítává Zeman. Právě možnost uchování energie je totiž pro Austrálii s obrovským územím, malou hustotou zalidnění a tím i častým nedostatkem připojení k rozvodové síti ideálním řešením.
Další perspektivní lokality jsou například na severu Afriky, především Maroko, severní Chile a Mexiko, Nevada i Arizona v USA. V několika z nich se Doosan již účastní výběrových řízení.
„Člověk by si řekl, že výborným místem bude například Saúdská Arábie nebo Kuvajt, ale není tomu tak. Vysoká vlhkost vzduchu poblíž moře a písečný opar totiž blokují pronikání velkého množství slunečního záření,“ tvrdí Zeman s tím, že i kvůli tomu se solární termální elektrárny často staví ve vyšších nadmořských výškách, ideálně nad 1000 metry nad mořem.
Tato poloha může mít ale i své stinné stránky. Například právě na Atacamě se Abengoa bude muset vypořádat s jednou překážkou. Celá oblast totiž není příliš seismicky stabilní, což stavbu 250metrové věže komplikuje.
Zatím drahá novinka I když počet termálních solárních elektráren roste, byznys ve sluneční energii se pro Doosan asi těžko stane stěžejním zdrojem příjmů. „V současné době se ve světě do podobných projektů dodává tři až pět turbín ročně. Rádi bychom si ale z toho ukrojili významný podíl,“ podotýká Zeman.
U konvenčních turbín přitom firma za loňský rok vykázala tržby ve výši téměř 9,7 miliardy korun a provozní zisk přes 2,3 miliardy.
Důvod, proč se elektráren nestaví víc, je kromě omezených lokalit s dostatečným slunečním zářením hlavně finanční náročnost takových projektů. Může za to částečně i fakt, že se zatím jedná o novou, dosud nepříliš vyzkoušenou technologii a projekty tak mají velmi drahé financování.
Většinou se tak jedná o dotované projekty místních vlád. Elektrárna o výkonu 100 MW totiž vyjde až na miliardu dolarů. To je několikrát víc než u konvenčních zdrojů.
I proto Zeman lituje, že firma trochu zaspala boom na jihu Evropy. „Doosan Škoda Power bohužel nevyužila boomu hlavně parabolických elektráren před deseti lety ve Španělsku, kde za silné dotační podpory vlády získala silnou pozici naše konkurence,“ dodává.