Téměř sedm bilionů korun se má v příštích třech letech utratit za stavbu infrastruktury v Jihoafrické republice. Masivní investice plánuje i Nigérie, druhá nejdynamičtější ekonomika subsaharské Afriky, a velké projekty se uskuteční také v sedmačtyřiceti ostatních státech regionu. Ohromný trh, který navíc neustále rychle roste, přitáhl pozornost České republiky. Nejen situace na Ukrajině a následná sankční válka s Ruskem ukázaly, jak je důležité, aby Česko hledalo nová odbytiště. Hladový africký trh se tak stal místem, kam chce vláda upřít zájem domácích firem a investorů.
Tahouni světové ekonomiky vědí o africkém potenciálu už dávno, ve velkém tu staví a dodává především Čína. V Africe je potřeba vybudovat skoro všechno od letišť přes železnice a silnice až po elektrárny, čističky vody nebo recyklační linky. Současně rychle roste střední třída a 50 procent obyvatelstva je mladší dvaceti let.
„Proto je to perspektivní trh i pro dodávky a služby, kupní síla poroste. Díky tomu se nabízejí příležitosti také pro české společnosti. Je to samozřejmě obtížný trh, kde se firmy neobejdou bez trvalé přítomnosti a podpory,“ říká náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa, který má na starosti ekonomickou diplomacii.
O tom, jak je africký trh obtížný, se přesvědčila například ostravská firma Hutní montáže, které se podařilo prosadit v Jihoafrické republice. Předloni získala kontrakt na montáž kotlů v elektrárně v Kusile, dohromady jde o zakázku zhruba za dvě miliardy korun. Předně by se k obchodu vůbec nedostala, kdyby se za ni nezaručila firma Mitsubishi Hitachi Power Systems Africa, s níž už dřív spolupracovala v Evropě. Bez partnera s tamním zázemím prakticky není možné získat na kontinentě zakázku. Těžkosti však začaly až potom. Vyřídit pracovní víza pro specializované české svářeče trvalo rok.
Když zítra znamená za rok Hutní montáže nejdřív vyslaly svoje pracovníky na devadesátidenní povolení, které se mohlo opakovat, a mezitím vyřizovaly pracovní povolení. Na to musely založit v Jihoafrické republice provozovnu. „Žádali jsme o odpuštění některých dokladů, protože v Evropě se nevydávají. Přichystali jsme dokument a jihoafrickému ministerstvu vnitra trvalo tři měsíce, než nám dali potřebný papír. Byly v něm ale chyby a čekali jsme další dva měsíce,“ popisuje zkušenost Radoslav Bartoš z ostravské firmy.
V tu chvíli se moravskoslezští montážníci obrátili na české velvyslanectví v Pretorii. To zorganizovalo schůzky s ministerskými úředníky a věci se konečně pohnuly. „Bez pomoci velvyslanectví, která mnohdy přesahovala rámec obvyklých povinností, bychom se nejspíš pořád trápili s nedobytnými jihoafrickými úřady,“ dodává Bartoš s tím, že i přesto je Afrika mimořádně zajímavý a lákavý trh.
Vydání povolení pro svářeče z Ostravy trvalo tak dlouho i proto, že během loňského roku Jihoafrická republika výrazně přitvrdila imigrační zákon. Velkou měrou za to mohou Číňané, kteří sice na kontinentu hojně staví a investují, ale na většinu prací si vozí vlastní, velmi málo placené dělníky. Afrika pak má sice novou silnici, ale zároveň dluhy a pořád stejně nezaměstnaných. Nově je tedy nutné, aby zahraniční investor pustil do svého byznysu afrického partnera, pokud chce veřejnou zakázku, a na projektu musí pracovat povinné procento černošského obyvatelstva. Získat vízum je současně podstatně složitější a dodržování pravidel si vláda pečlivě hlídá. Je to právě proto, že obrovské zahraniční investice uplynulých dekád nevyřešily sociální nerovnost, chudobu ani vysokou nezaměstnanost.
Specifické chování afrických partnerů, které se shrnuje do věty „čas v Africe je jiný“, zatím většinu českých firem i finančních institucí odrazuje, aby sem expandovaly se svým byznysem. Odpuzuje je také mnohem vyšší míra klientelismu a korupce, než na jakou jsou zvyklí z domova, častá hrozba terorismu a nestabilní politická situace.
Příklady světových firem, kterým se v Africe daří, však ukazují, že se tu prosadit dá a že prudce se rozvíjející ekonomika přináší výhody vyšších zisků. Navíc Afrika toho potřebuje tolik, od infrastruktury až po obaly na potraviny, že zapojit se mohou firmy prakticky ze všech oborů.
Politická prověrka Česká vláda se teď chce zaměřit právě na to, aby podnikatelskou skepsi odbourala, vylepšila vztahy s africkými partnery a na místě nabídla dobrý servis. A to jak Čechům, kteří do Afriky přijíždějí, tak Afričanům, kteří chtějí zamířit opačným směrem.
Loni už kvůli tomu třeba v subsaharském regionu otevřela nová diplomatická zastoupení v Keni a Senegalu. Musí ovšem dohánět situaci, kdy se za Nečasovy vlády kvůli škrtům právě africká velvyslanectví zavírala. Na vybudování nové sítě nejsou peníze, úřady proto hledají náhradní řešení. Od ledna má Česko například smlouvu se švýcarskou ambasádou v Kapském Městě, která pro něj nabírá žádosti o víza. „Tam, kde nemáme přímé zastoupení, chceme nabídnout možnost získat víza dohodami o vzájemném zastupování s evropskými zeměmi. Usnadní to cestování i pobyty studentů, kteří mají o Českou republiku zájem,“ dodává Tlapa. Od dubna má navíc v Pretorii začít víza nabírat i nasmlouvaná externí firma.
Do pomoci českým podnikatelům v dobývání subsaharského trhu se zapojilo také ministerstvo průmyslu. Poté co Jihoafrickou republiku navštívil náměstek ministra zahraničí Tlapa, se tam letos chystá ministr průmyslu Jan Mládek. Vedle toho zavítá také do Keni. „Velký důraz klademe na prezentaci českých firem na veletrzích. Na první polovinu letošního roku máme v plánu dva, březnový energetický veletrh v Johannesburgu a dubnový zdravotnický veletrh v marocké Casablance,“ říká mluvčí ministerstva průmyslu Filip Matys. V Johannesburgu sídlí zatím jediná subsaharská kancelář agentury CzechTrade, ale plánuje se otevření dalších.
Vylepšování vztahů a diplomatická podpora jsou v Africe obzvláště důležité – platí, že i na malé zakázce je velký politický zájem a dohled. V nejbližších letech velmi pravděpodobně poroste, protože na jihu Afriky ve vládě posílili komunisté, kteří se shlížejí v čínském modelu státem řízené ekonomiky. Subsaharští vládci musejí rozhodovat pečlivě, OECD hlídá, kolik projektů se tu spustí, aby Afrika nespadla do pasti nekontrolovatelného zadlužování.
Pečlivou prověrku zažil třeba český výrobce zahradní techniky Vari. Před pár lety domlouval dodávku malých traktorů do Ghany za 100 milionů korun. Než se smlouva podepsala, přijeli do jeho závodu v Libici nad Cidlinou postupně ghanský premiér, ministři i jejich náměstci a nechali si Vari prověřit u francouzské společnosti. Chtěli mít jistotu, že jednají se skutečným výrobcem, že firma opravdu existuje, má stroje a náhradní díly. Hodně to vypovídá o tom, jak často se v Africe stane, že smlouvu dohaduje podvodník. Před pár lety české ministerstvo zahraničí varovalo před záplavou e-mailů, ve kterém falešné nigerijské nebo kamerunské firmy nabízely Čechům obchody. Ti se však zboží nebo peněz nikdy nedočkali. Byznys v Africe nejde dělat od stolu a přes internet. „Musíte mít spolehlivého místního partnera. A připravit se na to, že je to jiný svět. Pokud máte obchodní jednání ve středu v 10 hodin, v lepším případě začne v poledne, v horším případě v pátek,“ říká ředitelka pojištění vývozních úvěrů ve státní společnosti EGAP Dana Pučelíková.
Za posledních šest let EGAP pojistil český export do dvanácti afrických zemí celkem za 17,7 miliardy korun. Šlo třeba o stavbu a modernizace nemocnic v Gabunu, textilních továren v Egyptě nebo modernizaci přístavu v Tunisku. „Letos jsme pojistili vývoz leteckých motorů na Mauricius, jejich výrobcem je letňanská GE Aviation Czech,“ doplňuje mluvčí pojišťovny Hana Hikelová. Jde o projekt, který zafinancovala i Česká exportní banka. Kromě toho má poptávky z Keni, Angoly, Zimbabwe a Ghany.
Pořád ale český obchod v Africe nedosahuje čísel, kterých by mohl. Předloni byl vzájemný obrat necelých 50 miliard korun, za posledních pět let to znamená zdvojnásobení. V rámci subsaharské Afriky zvládl vzájemný obchod dvacetileté maximum – 16,4 miliardy korun – a predikce ukazují, že čísla dál porostou.
S Havlem v zádech Češi mohou v Africe spoléhat na podobné argumenty, s nimiž kontinent obchodně dobyla Čína, byť samozřejmě ve skromnějším měřítku. Ve vzájemných jednáních se zdůrazňuje, že Česko nemá kolonizační historii a prošlo procesem ekonomické transformace, z něhož může předávat zkušenosti. Některé podniky pomáhaly budovat – tehdy ještě československé – renomé už za minulého režimu, kdy se podílely na industrializaci afrických zemí. Například v Jihoafrické republice dělá dobré jméno vedle škodovek a zetorů pořád i Václav Havel, kterého si Jihoafričané spojují se svým Nelsonem Mandelou. Naopak kauza Radovana Krejčíře, který si v JAR vybudoval mafiánskou síť, pozitivní obraz nabourala.
Na rozdíl od Číny Češi v Africe jednají tak, aby nepomáhali jen sobě. Ani nemohou, protože je zavazuje celounijní rozvojová a obchodní politika. Investice mají cílit k tomu, aby se práce a zkušenosti dostávaly k místním obyvatelům, podmínkou záruk od unie je, aby africké státy bojovaly s korupcí a mířily ke stabilním demokratickým vládám. Třeba Hutní montáže mají při své jihoafrické provozovně školicí středisko pro africké dělníky a česká ambasáda v Pretorii se chystá pořádat sportovní soustředění pro děti z chudinských čtvrtí. Snaží se k tomu navázat spolupráci s oštěpařem Janem Železným, který jezdí každoročně trénovat do univerzitního střediska v Potchefstroomu.
Česká strana se snaží s Afričany dohodnout i na spolupráci ve vzdělávání a výzkumu, ale domluva se vleče. Pár jihoafrických studentů je na Technické univerzitě v Liberci a na dopravní fakultě v Pardubicích. Stipendia jim platí africká vláda, ale program brzy skončí. Češi se snažili nabídnout novou dohodu, kdy by dvěma studentům hradil vzdělání český a dvěma jihoafrický stát, nepodařilo se však dojít k výsledku. S pomalostí afrického času se musejí vyrovnávat všichni, stejně jako se setrvačností. CzechTrade se několik let marně snažil pomoci firmě Enelex, aby na jihu Afriky prorazila s on-line analyzátorem uhlí. Na kontinentu ale vládne opatrnost vůči novým postupům.