Do Ruska budeme pojišťovat dál (Hospodářské noviny)

Středa, 18. Únor 2015

Do pojišťovny EGAP přišel Jan Procházka v roce 2012 s tím, že má její situaci stabilizovat. A plnit její hlavní cíl – pomáhat českým exportérům dostat se díky výhodnému pojištění i na rizikovější trhy. Uprostřed řešení miliardových krachujících pohledávek po bývalých vedeních instituce ale přišla krize ruské ekonomiky. Rubl se proti euru i koruně dramaticky propadl, a nyní tak hrozí, že tamní zákazníci nebudou své úvěry splácet. EGAP tak bude muset restrukturalizovat zhruba čtvrtinu případů z trhu, kde má pojištěno asi 55 miliard korun.

HN: Ekonomická situace v Rusku se v poslední době výrazně zhoršila. Jak se to projevilo na EGAP, pojišťujete stále transakce do Ruska?

Ano, na tom se nic nemění, do Ruska stále pojišťujeme. EGAP má působit jako stabilizační nástroj na podporu exportu, a neměl by se tedy podle našeho názoru stahovat ani z rizikovějších teritorií. Samozřejmě nemá smysl zastírat, že v Rusku vzrostla rizika. To si všichni uvědomujeme. Už loni v březnu jsme exportérům radili, jakým způsobem tam dělat transakce. A nyní jsme vytipovali ty, do kterých bychom chtěli jít a ve kterých je riziko přiměřené a odpovídá i naší pojistné prémii a kde si myslíme, že se nám ty peníze vrátí.

HN: Jaké to jsou transakce?

Není důležitá jen transakce sama o sobě, ale především partner, s kterým do ní jdete. Věříme, že bezpečné jsou takové, kde jsou partnerem nejvýznamnější ruské systémové banky, kterých je asi 15, dále pak velké subjekty s ratingem a příjmy v cizí měně. Toto přirozené zajištění kurzového rizika – tedy příjem v cizí měně, je velmi důležitým aspektem. Když například víme, že daná firma vyrábí za rubly a vyváží za eura. Zjednodušeně řečeno, je to jedna z cest, jak eliminovat výkyvy kurzu rublu. Abychom ale nepoškozovali zájmy těch menších firem, tak si umíme představit i menší transakce s kratší splatností, ale musíme tam vidět světlo na konci tunelu, tedy jasnou schopnost úvěr splatit. Nejde jen o to, vyhodnotit situaci dlužníka za poslední tři roky, ale podívat se i na to, jak se vypořádává se současnou krizí.

HN: OECD minulý týden zhoršilo rating Ruska z hlediska rizikovosti a přeřadilo jej do čtvrté kategorie. Jak výrazně se tím zdražilo pojistné?

Zdražilo se o čtvrtinu, musím ale říct, že zdražení o 25 procent není zdražení o 25 procentních bodů, tedy z pěti procent na 30, jak psala některá média, ale z pěti procent na zhruba 6,5 procenta u těch nejlepších ratingů. Myslím si, že zařazení Ruska do čtvrté kategorie bylo férové a odpovídá současné situaci.

HN: Když jsme u rizikovosti států, s jakou zemí máte nejhorší historickou zkušenost?

Máme historická data za 23 let. Což je již hodně velký vzorek. Bohužel jsou země, kde je těch selhání enormně mnoho. Špatně jsou na tom například Ukrajina s Mongolskem. Ukrajina měla před krizí selhání u každého čtvrtého případu, nyní je to až každý druhý. Ale ani to neznamená, že do těchto zemí už nikdy nebudeme pojišťovat. Musíme hledat kompromisy.

HN: Jak výrazně upadl v poslední době zájem o pojištění do Ruska?

Dříve bylo i 50 procent našich zakázek do Ruska, v roce 2013 jsme již klesli pod 10 procent, loni jsme pojistili export do Ruska za 6,5 miliardy korun, takže celkově jde o necelých 14 procent. Exportéři pochopili, že ten trh může být rizikový, a navíc se ukázalo, že začíná být v některých oborech mírně přehlcený. Že nejistota ohledně Ruska stoupá, ukazuje i to, že zatímco dříve české banky nechtěly menší transakce s ruskými partnery pojišťovat a přišlo jim to zbytečné, dnes nám je nosí.

HN: Co může s českým vývozem udělat prohlášení ruského premiéra Medveděva, aby státní instituce a municipality nebraly strojírenské výrobky ze zahraničí?

Je to prohlášení. Pravdou je, že ruská ekonomika teď bude trpět nedostatkem peněz, Rusové budou potřebovat investice do výroby a hlavně do inovací, které ovšem nebudou mít. Takže teď logicky chodí po trhu a hledají financování. Ostatně krátce po prvním Medveděvově podobném prohlášení jsem byl v Tatarstánu s nejmenovaným českým výrobcem leteckých motorů, který tam podepisoval velký kontrakt. Musíme to brát tak, že každá krize je i příležitost. A to, že se bude muset ruská ekonomika změnit, je jasné.

HN: V Rusku máte aktuálně pojištěných 126 případů v celkovém objemu 55 miliard korun. Už víte, u kterých z nich bude problém?

Všechny případy jsme společně s bankami detailně posoudili. Spočítali jsme, že z těch 126 případů by jich 64 nemělo mít vůbec žádné problémy. Naopak 32 ale bude s největší pravděpodobností potřebovat restrukturalizaci – někdy změnu splátkových kalendářů, v horších případech delší splatnost – i když jsme původně v polovině roku 2014 čekali, že se to bude týkat maximálně 10 až 11 případů.

HN: A zbylé tři desítky případů?

Jsou tam zahrnuty i starší pojistné události jako ruské sklárny, kde je jasné, že dostaneme zpátky jednotky procent. A pak je tam něco přes 10 případů, u kterých víme, že zatím problémy nemají, ale musíme je více sledovat.

HN: Kolik je těch 32 problémových případů přepočteno na peníze?

Detailní materiály jsme dávali našim akcionářům a auditorům. Ven tato čísla nebudeme pouštět, nechceme ani malovat čerta na zeď a ani dávat dlužníkům návody. Pokud situace nebude eskalovat, víme, že se nás to celé finančně dotkne, ale stále nebudeme potřebovat od státu nějaké extra dotace na záchranu. Krize bude bolet a bolí, ale měli bychom ji finančně ustát.

HN: Jaká je zatím platební morálka ruských společností?

Zatím prakticky všechny platby, které měly přijít, také přišly. Ve smlouvách navíc máme i to, že musí firmy mít na účtu, na který nemohou sáhnout, připravenou jednu splátku předem. Takže se může stát, že se zhoršení platební morálky projeví až se zpožděním. Platby jsou nastavené kvartálně nebo pololetně. Na stranu druhou se s dlužníky stále bavíme a snažíme se s nimi jednat, abychom někdy v dubnu nebyli najednou překvapeni, že nic nedostaneme.

HN: Stále říkáte, že chcete mít dlouhodobě vyrovnaný hospodářský výsledek. Už máte finální výsledky za loňský rok?

Ještě ne. Stále probíhá audit a auditor na různé případy ještě může dotvářet rezervu, která se promítá do hospodářského výsledku. A bohužel tu máme Slovakia Steel Mills, kde budeme muset rezervovat 3,9 miliardy korun. Dále je tam Ukrajina – z té odepisujeme asi miliardu. A další miliardu ztráty nám udělá takzvaný test postačitelnosti rezerv. Tedy vytvoření nové rezervy na rezervy. To je taková pikantnost, která nám jde rovnou do hospodářského výsledku. Takže je asi jasné, že naše ztráta bude v jednotkách miliard korun.