Miliardář Haji Ibrahim Nehramli si v Ázerbájdžánu u pobřeží Kaspického moře plní svůj sen. Začíná zde za 100 miliard dolarů budovat nové ostrovní město. A na tomto projektu s názvem Khazar Islands se budou podílet i české firmy. Například stavební společnost PSJ má totiž již podepsaný kontrakt na čtyři bytové domy.
Výstavbu Khazar Islands platí Nehramliho firma Avesta. Nové město, které vyrůstá zhruba 25 kilometrů od hlavního města Baku, se bude rozkládat na 41 umělých ostrovech a pojme až milion obyvatel. Jeho součástí má být i 150 škol nebo 50 nemocnic a pečovatelských domů.
Velkolepost celého projektu ale podtrhují dvě jiné stavby. První je plánovaný okruh pro formuli 1 a druhou je nejvyšší budova na světě - Azerbaijan Tower - o výšce 1050 metrů. O 50 metrů by tak měla překonat i Kingdom Tower, která má stát v saúdskoarabském městě Džidda a jež má být dostavena v roce 2019.
Město Khazar Islands je již ve výstavbě, mělo by být hotové v letech 2020 až 2025. Pokud vše půjde podle plánů, PSJ by měla začít stavět první obytný činžák už na jaře.
Sehnat peníze „Máme podepsanou smlouvu na celý jeden ostrov, na kterém by měly stát čtyři objekty. Nyní sháníme financování na první z nich, který by měl vyjít zhruba na sto milionů eur,“ říká šéf exportu PSJ Jaroslav Jirkovský. Celková cena všech čtyř domů by se mohla vyšplhat až na 395 milionů eur (téměř 11 miliard korun).
Sama PSJ nechce detaily připravovaného projektu příliš komentovat do té doby, než bude mít hotové financování. Firma ale potvrzuje, že má postavit výškové obytné domy s 26 patry.
„Nyní jednáme se dvěma bankami o financování, výstavbu prvního domu by měla pojišťovat exportní pojišťovna EGAP. Jestli se budeme bavit i o dalších stavbách, to zatím nechci komentovat. Detaily poskytneme, až bude, jak se říká, ruka v rukávě,“ říká Jirkovský. A dodává, že pro české banky i EGAP může být financování méně rizikové i díky tomu, že finančním partnerem není přímo Nehramli, ale tamní státní banka International Bank of Azerbaijan.
Pro českou firmu je zakázka v Ázerbájdžánu možností, jak si vynahradit výpadky v Rusku a na Ukrajině způsobené politickým a bezpečnostním napětím mezi oběma zeměmi. „Měli jsme například podepsané dva kontrakty na obchodní centra v Kyjevě, každý za 100 milionů eur. Ale na poslední chvíli jsme je museli zastavit,“ říká Jirkovský. Státní EGAP totiž přestal projekty na rizikové Ukrajině - až na výjimky udělované dozorčí radou - pojišťovat.
Kromě Ázerbájdžánu má proto rozjednané zakázky například i v Kazachstánu nebo v Bělorusku. Podle Jirkovského se firma chystá v těchto zemích budovat technologické stavby, obytné domy i obchodní centra.
Všechny tři země jako možné náhrady za ruský a ukrajinský trh pro české firmy vytyčila i ministerstva průmyslu a zahraničních věcí.
„Pořád nám někdo říká, hledejte nová teritoria. Ale pro nás stavaře to není tak jednoduché. My nevyrobíme turbínu a neexpedujeme ji jednou do Pákistánu a podruhé do Bangladéše. My musíme založit firmu, udělat tisíce kontrol, ověření, notifikací, musíte mít licence, musíme tam dovézt lidi, u kterých tamní úřady kontrolují, jestli v dané oblasti neberou práci místním lidem… Je to složité,“ říká Jirkovský.
PSJ ale z Ruska, kde v minulých letech postavila hned několik projektů, neplánuje úplně odejít. Podle Jirkovského tu má firma rozjednáno hned několik zakázek na regionální letiště - většinou v hodnotě okolo 2,5 miliardy rublů (1,3 miliardy korun).
Češi musí ven České firmy nutí hledat příležitosti v zahraničí již více než pět let trvající recese tuzemského stavebnictví. Metrostav tak například v létě oznámil, že chce po dvou velkých zakázkách na Islandu proniknout do další skandinávské země, tentokrát Norska.
„Potenciál norského trhu je prostě obrovský. Je tam úplně jiný objem zakázek než v Česku, ale samozřejmě tomu zase odpovídá síla konkurenčního prostředí,“ říká Aleš Richter, zástupce ředitele Metrostavu pro Skandinávii. I když se podle čísel Českého statistického úřadu objem zakázek na tuzemském trhu zvedá již tři čtvrtletí po sobě, firmy v Česku stále bojují hlavně s příliš nízkými cenami. Nemají totiž často až pro čtvrtinu svých kapacit využití, a musí se tak podbízet právě cenou.