Čeština
Čeština
EnglishNa listopadovém společném zasedání Participantů a Pracovní skupiny pro vývozní úvěry OECD v Paříži se v rámci diskuzí o boji proti klimatické změně a souvisejícímu příspěvku v oblasti exportního financování dospělo k dohodě o omezení oficiální podpory projektům uhelných elektráren. Dohodnuté změny v podobě nové Sektorové dohody v rámci Konsensu OECD vstupují v účinnost od začátku roku 2017.
Dopady nových pravidel na oblast exportního financování se státní podporou:
• Transakce v případě malých podkritických uhelných elektráren do 300 MW výkonu (což je oblast zájmu ČR) bude možné provádět pouze do tzv. IDA-eligible zemí, a to s maximální délkou splatnosti 10 let. IDA-eligible zemí je nyní 77 (z pohledu exportních cílových teritorií EGAP představují IDA země poměrně velkou restrikci) a jedná se o země kvalifikované pro zdroje v rámci International Development Association (IDA), což je fond v rámci skupiny Světové banky pro nejchudší země. S tím souvisí skutečnost, že některé z IDA zemí podléhají režimu
tzv. udržitelného půjčování – Sustainable Lending stanoveného Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou pro přijímání půjček. Výjimka z tohoto pravidla existuje, ale vztahuje se především na ostrovní destinace a je podmíněna komplikovanou schvalovací procedurou v rámci Konsensu prostřednictvím zvláštního postupu tzv. Common Line, kdy musí ostatní Participanti Konsensu vyjádřit svůj souhlas. Vzhledem k stávajícímu postoji vůči uhelným elektrárnám je však i tato výjimka dosti restriktivní, protože její praktické využití je více než omezené.
• Pro rozšíření elektrárny (výstavba nového bloku v rámci stávající elektrárny) platí podmínky jako pro novou elektrárnu, tj. tak, jak jsou uvedeny v prvním bodě.
• Na modernizace elektráren se sice také vztahují nová pravidla, nicméně pokud jde
o lhůty splatnosti, ty bude možné realizovat podle standardních podmínek uvedených v Konsensu, tj. dle zemí kategorie I (většina zemí OECD, maximální splatnost 5, resp. 8,5 roku) a II (ostatní země, maximální splatnost 10 let). Zároveň platí, že v případě modernizací neplatí teritoriální restrikce v podobě IDA zemí.
• Platnost nových podmínek se nevztahuje na energetické projekty zahrnující uhelné elektrárny, které jsou ošetřené v rámci Sektorové dohody CCSU týkající se obnovitelných energií, dopadů klimatické změny etc. („Sector Understanding on Export Credits for Renewable Energy, Climate Change Mitigation and Adaptation, and Water Projects“), samozřejmě při splnění všech podmínek kladených na takové transakce, aby mohly být pod účinnost CCSU zahrnuty. Z pohledu ČR se jedná o důležitou možnost, neboť CCSU zahrnuje také projekty hybridních elektráren a některé další kombinované projekty.
• Na nová pravidla pro uhelné elektrárny se vztahuje přechodné období a jsou účinná až od 1. ledna 2017, což bylo jedním z požadavků ČR v rámci negociací v EU, resp. OECD. Celá nová sektorová dohoda má pak do 30. června 2019 projít revizí s cílem dalšího zpřísnění jejích podmínek s tím, že druhá fáze by měla začít platit od 1. ledna 2021.
