Uruguay je dlouhodobě jednou z nejdemokratičtějších a politicky nejstabilnějších zemí Latinské Ameriky. Vládní politika je dlouhodobě předvídatelná, transparentní a přátelská k zahraničním investorům. Také riziko populismu je výrazně nižší než u většiny ostatních zemí v regionu. Od 03/2020 je prezidentem Luis Lacalle Pou ze středopravicové Partido Nacional, který se těší vysoké popularitě u veřejnosti. Jeho vláda dokázala prosadit nutnou důchodovou reformu a dosáhnout také pokroku v oblasti udržitelnosti a ochrany životního prostředí. Další prezidentské volby jsou plánovány na 10/2024, do té doby lze očekávat rozpad vládní koalice. Prezident Lacalle Pou se dalších prezidentských voleb již nemůže účastnit, očekává se proto, že jednotlivé vládní strany se pokusí nasadit vlastní kandidáty. Bez ohledu na politickou příslušnost vítěze příštích voleb neočekáváme výrazný nárůst politického rizika ani ohrožení politické stability.

               Ekonomika Uruguaye je poměrně malá, otevřená a silně provázaná s ostatními zeměmi v rámci bloku Mercosur, zejména s Brazílií a Argentinou. Země má také jeden z nejvyšších příjmů na hlavu v Latinské Americe a zároveň jedno z nejrovnějších rozdělení příjmů napříč populací. Přírodní zdroje v Uruguayi jsou značně omezené a mezi nejvýznamnější patří především těžba a následný vývoz dřeva a celulózy (asi 19 %celkového exportu v roce 2022). Velmi důležité je také zemědělství, které vytváří více než 2/3 celkového exportu (zejména hovězí, sójové boby, mléko a další živočišné produkty a obiloviny). Vláda se snaží vývoz diverzifikovat z pohledu destinace (roste obchodní spolupráce s Čínou i EU) i skladby vyvážených artiklů, přesto Uruguay zůstává značně zranitelná vůči kolísavým cenám komodit i ekonomickým krizím v Brazílii a Argentině. Další slabinou Uruguaye zůstává závislost na dovozu ropy. Uruguay v posledních letech významně diverzifikovala výrobu elektřiny směrem od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům a v současné době vyrábí více než 98 % veškeré elektřiny z obnovitelných zdrojů, především z větrné a vodní energie. Stále významnějším rizikem do budoucna budou pro Uruguay také klimatické změny, zejména extrémnější období sucha, která ohrožují výstupy zemědělství i dostatek pitné vody pro běžnou populaci. Po hospodářském zpomalení v roce 2023 právě s ohledem na nedávná sucha se v dalších letech očekává dlouhodobý hospodářský růst průměrně o 2,5 % ročně. Dlouhodobým problémem je poměrně vysoká inflace. V roce 2024 se nicméně očekává její pokles na průměrných 5,5 %, tedy na hodnotu v rámci cílovaného inflačního pásma.

                Výše vládního dluhu je udržitelná a v roce 2023 i nejbližších letech se očekává jeho stabilizace kolem 57,5 % HDP. Vláda od roku 2020 dodržuje fiskální pravidlo a zároveň postupně provádí fiskální konsolidaci. Pozitivně na vládní finance zapůsobila také nedávno přijatá penzijní reforma. Struktura vládního dluhu je poměrně příznivá z pohledu dlouhé splatnosti i vysokého podílu půjček s fixními sazbami. Výdaje na platby úroků jsou rovněž na udržitelné úrovni a každoročně se pohybují kolem 9 % vládních příjmů. Hlavní slabinou dluhového zatížení Uruguaye jsou potenciální měnové šoky. V současné době je v cizích měnách denominováno asi 45 % celkového vládního dluhu. Na druhou stranu riziko krize vládní likvidity je významně sníženo dostatečnými finančními a devizovými rezervami vlády. Od roku 2020 devizové rezervy dlouhodobě dosahují více než 15 mld. USD, resp. téměř  20 % HDP v roce 2023.